Neobvyklého varování se mi dostalo v sobotu dopoledne, když jsem se chystal vyrazit autem vstříc dalšímu pracovnímu úkolu. Prý, že si mám na silnicích dávat zvlášť velký pozor. Otazník nad nečekanou naléhavostí běžného upozornění se ale nevznášel příliš dlouho. Původcem nebezpečí by neměl být nikdo jiný než pověstní sváteční řidiči, kteří vyrazili ze svých garáží s jediným cílem - navštívit hřbitov. Opět jsou tu Dušičky, neklamná známka počátku listopadu.
Nedělní procházka proto zavedla i mé kroky na místo zřejmě největší koncentrace lidí a květin v tomto čase. Hřbitovy jsou koneckonců zajímavé objekty pro studium historických zvláštností. Jen málokde je rozdíl mezi starým a novým tak koncentrovaně patrný jako tam. Vedle starých honosných hrobů a krypt působí současné minihroby poněkud levně a uniformně, ač by se nám oproti minulosti z doby zašlých náhrobků mělo dařit lépe. Finanční a provozní úspornost spolu s miniaturizací a standardizací u nynějších typů hrobů připomínají vývoj známý z technologických oborů.
Oproti šrotištím a sběrným dvorům mají ale lidské hřbitovy přece jen jinou atmosféru. Za vysloužilou pračku nebo televizor asi těžko jen tak někdo zapálí svíčku. I když, kdo ví, co nám přinese blízká budoucnost. Erudovaní vědci při vymýšlení robotů s inteligencí a schopnostmi stále více bližšími člověku zřejmě nepřemýšlejí, jak s nimi lidé naloží, až jim vyhasne v těle poslední integrovaný obvod.
Michal Polášek