Š t r a m b e r k - Kdo měl možnost setkat se s bývalým štramberským starostou Janem Sochou po jeho návratu od protinožců, nevěřil svým očím - krásně opálený, odpočinutý a pozitivně naladěný. To s ním udělal tříměsíční pobyt na Novém Zélandu. „K odjezdu jsem měl tři důvody. Potřeboval jsem se zregenerovat a dobít baterie, pak jsem chtěl poznat vysněnou krajinu a pohnout s angličtinou, kde jsem byl pořád začátečníkem,“ líčí důvody odjezdu Jan Socha. První důvod se mu podařilo už od pohledu naplnit mírou vrchovatou, u druhého snad stačí podotknout, že přestože přečetl patnáctisetstránkového průvodce, skutečnost podle jeho slov předčila všechna očekávání. „Poznal jsem nejkrásnější krajinu na světě a nejkrásnější lidi. Poprvé v životě jsem si uvědomil, že bych mohl žít i jinde. Kdyby se za mnou přistěhovala rodina a Trúba, zůstal bych tam,“ vyznává se ze silných zážitků.



Odstupné z radnice a následně i z Tatry umožnilo Sochovi splnit si dávný sen. „Měsíc jsem se věnoval intenzivnímu studiu angličtiny spolu s jedenácti Asiaty, další měsíc jsem najezdil osm tisíc kilometrů oběma ostrovy a viděl jsem všechny novozélandské dominanty, které jsem vidět chtěl, a poslední měsíc jsem si v sadu a balírně jablek vydělal na desetidenní cestu po Austrálii.“ Když jsem se po hodině nadšeného vyprávění, v kterém nechyběly zmínky o tučňácích, tuleních, velrybách, albatrosech, vodopádech, fjordech, ledovci, zeptala na nejsilnější zážitek, dostane se mi nečekané odpovědi. „Vyberu dvě – příroda a lidé.“ Bez ohledu na věk doporučuje podniknout takovou cestu každému. „Člověk získá neuvěřitelný nadhled a oprostí se od malicherností, na kterých neskutečně lpěl.“



Ilona Hoffmannová