Nečava

K o p ř i v n i c e - Klub Nora na začátku měsíce hostil trio pražských hudebníků. Spojení Moniky Načevy, Michala Pavlíčka a DJ Fivea slibovalo spojení charakteristického hlasu a výborné kytary doplněné prvky současné elektronické taneční hudby. To, co se v klubu pak odehrálo, bylo spíš hudební seancí než rozjařeným večírkem, ale jeho účastníci jistě nelitovali. Víc o svém aktuálním projektu ještě před koncertem řekla právě Monika Načeva.



Vaše společná deska vyšla vloni, ale na koncertních pódiích se objevujete jako trio už delší dobu, jak tento projekt vznikl?



My jsme se asi před dvěma lety dali dohromady s touhle partičkou a vytvořili tento projekt. Začali jsme koncertovat s tím, že jsme hráli starší věci a při tom se rodily ty nové, až to vyvrcholilo deskou Mami.



Po koncertním turné projekt skončí, nebo už má spíš charakter kapely, která si pomalu začíná dávat dohromady repertoár na další desku?



To se všechno ukáže. Zatím je to tak, jak to je. Hrajeme ve trojici Michal Pavlíček, já a DJ Five. Natočili jsme spolu desku a děláme koncerty. A dokud to bude fungovat, budeme hrát. Pokud přijdou nové věci, může se to samozřejmě taky zaznamenat, ale nic zatím naplánováno nemáme. Určitě zatím vím, že budeme pokračovat a hrát dál. Všechny nás to totiž pořád baví.



S Michalem Pavlíčkem jste spolupracovala už dřív, ale jak se dalo dohromady tohle ne zcela tradiční trio?



Já jsem s Michalem Pavlíčkem dělala první desku Možnosti tu jsou v roce 1994, což už je čtrnáct let. A potom jsme se dlouhou dobu neviděli, sice jsme o sobě věděli, ale nesetkali jsme se. A asi až před dvěma lety jsme se potkali na vernisáži Michalova kamaráda a tam jsme si po té dlouhé době spolu zahráli jen ve složení španělka a zpěv a zjistili jsme, že je do dobrý a že by to mohlo fungovat a bylo by dobré to někdy zopakovat. Já už jsem v té době měla rozjetou spolupráci s DJem Five. To spočívalo v tom, že jsem si našla nějaké základy a beaty pro moje starší věci a on je zpracovával. Potom jsme spolu začali jezdit po malých klubech. Když jsme měli za sebou asi deset koncertů, zeptala jsem se Michala, jestli do toho chce vstoupit, on řekl, že ano, a hned začal skládat nové věci, ze kterých se potom vyvrbil materiál na desku.



Kdybyste měla tu poslední desku porovnat s těmi předchozími, v čem by byla jiná?



Každá deska je úplně jiná. Je to dáno lidmi, se kterými je dělaná. Jáchym Topol se mnou stále dělá texty, ale muzikanti a lidé, kteří se mnou spolupracují, se mění a podle toho ta deska vypadá. Je těžké to srovnat, každá ta deska charakterizuje určité období.



Tak tedy charakterizujte období, ve kterém vznikla ta poslední.



Deska se jmenuje Mami a jsem momentálně matkou dvou dětí, takže ten název vznikl ze mě. A potom je ta deska taková, jakou ji složili ti lidé. Je tam Michal Pavlíček se svou kytarou, jsou tam čtyři lidi, kteří skládali beaty a každý je specifický. Je to svět těchto lidí spjatý dohromady přes texty Jáchyma Topola na téma ženy a krajiny a věcí uvnitř člověka.



Na koncertech se prý snažíte hudbu z desky Mami interpretovat co nejvěrněji. Co vás k tomu vede?



Já si myslím, že jsme se shodli na tom, že je to ideální forma, ale pochopitelně vždycky je prostor pro nějakou improvizaci. Forma písničky je přesně taková, jako je na desce. Je to taky proto, že používáme beaty z počítače a přes vinylové desky je DJ Five míchá naživo, i proto se musíme držet toho, co jsme nahráli.



A daří se to?



Já myslím, že se to daří tak z osmdesáti procent velmi identicky, protože i ty beaty, co tam hrají, jsou identické. Nuance budou v kytarách. Na cédéčku je třeba někde víc kytar a víc zvukových barev. Ty jsou mnohdy dělané prostřednictvím různých kytarových efektorů, které nemůžeme všechny vozit s sebou, a co se týče zpěvu, je to zase podobné, i když ani tady není možné dosáhnout všech efektů jako ve studiu.



David Macháček