Zbytky sklepení hradu Konary v Polsku.
FOTO: ARCHIV
Z historie hradu Šostýna víme, že v roce 1404 byl obléhán polským vojskem krále Vladislava Jagiella, když se na něj uchýlili dva loupeživí rytíři z Polska – Jan Rogala a Grot ze Slupczy. O této skutečnosti informuje polský kronikář Dlugosz ve svém dvanáctisvazkovém díle (psaném v letech 1455 – 1480), že dva polští šlechtici Jiří ze Slupče a kastelán vratislavský Jan Rogala uprchli z Polska na nějaký moravský hrad Schowsten (Šostýn), v jehož dobývání jim pomáhal vydatně moravský markrabí Prokop. Byli prý jeho stoupenci a poté, co jej král Zikmund uvěznil, utekli se sem, a odtud, ze známého loupežného hradu, loupili po okolí, chytali polské šlechtice, kupce i poddané a věznili je na hradě, takže si na ně u markrabího Jošta stěžoval sám polský král Vladislav Jagiello. Protože Jošt nic neučinil, král, neznalý jiného řešení, poslal k hradu Šostýnu své nádvorní korouhve, jež Šostýn oblehly. Slupča uprchl, kdežto Rogala byl zajat a hrad Šostýn pobořen. Snad je tato kronikářova zpráva odezvou na události roku 1404. K intervenci polského krále na sousední území bez vědomí zeměpána se vztahuje účet města Krakowa, kde se píše, že „kovářům před Šostýnem bylo dáno za podkovy (pro oblehatele) 4 hřivny bez 18 grošů“. To je důkazem, že byl hrad Šostýn zřejmě delší dobu obléhán. Kronikář Dlugosz také píše, že po dobytí Šostýna nechal král Vladislav Jagiello Grotův hrad Konary u Sandoměře zbourat.
Na západ od stejnojmenné vsi Konary se nacházejí pozůstatky nevelkého středověkého hradu. Na úbočí mírného pohoří nad říčkou Koprzywiankou se nachází místo, které má přirozenou obrannou polohu. Podobně to mají i další zdejší strážní hradiska.
Název Konary se objevuje poprvé v písemných pramenech roku 1355. Místo bylo majetkovým centrem rodu Slupeckých (rodu ze Slupczy) erbu zv. Rawa. Chudost písemných pramenů neumožňuje stanovit datum založení hradu. Nejsou známy ani počátky jeho historie. Hrad byl postaven na okraji pohoří na rostlé skále. Na jeho vybudování bylo použito místního kamene a cihly zv. „palcovky“. Obytný palác měl obdélný půdorys a byl celý podsklepen. Zdá se, že hrad postrádal věž. Hrad obepínaly dodnes zachované valy. Pro zvýšení obranyschopnosti doplňoval ochranu suchý hluboký příkop.
S hradem Konary je svázaná pověst o rytíři Grotovi Slupeckém (ze Slupczy), který měl rozepři ve věci společné hranice (vsi Dwikozy) se svým sousedem Janem Ossolinským. Potkali se kdysi v Sandoměři a Grot v zuřivosti svého protivníka zabil. Vystrašený tím, co spáchal, ukryl se na hradě Konary. Zde také přemluvil svého kumpána Rogalinského (Jana Rogalu) začít přepadat za nocí okolní panské dvory. Když se věc o činech Slupeckého dostala na královský dvůr, rozzlobený Vladislav Jagiello vyslal své vojsko, aby se s lupičem vypořádalo. Hrad byl obklíčen, dobyt a zcela vypleněn. Sídlo Slupeckých bylo zbořeno, aby král ukázal i dalším jemu podobným, co je čeká. V každé pověsti je i zrnko pravdy. V kronice Jana Dlugosza (Historia Polonica) je i zmínka, že roku 1403 nějaký Grot zabil kastelána Jana Ossolinského. Král Vladislav Jagiello vyhnal ho ze země a poručil jeho hrad zbourat a celý majetek zabavit. Přes veškerou snahu historiků další osudy hradu již nejsou známé. Zřejmě již zůstal opuštěn, neobydlen a postupně se proměnil v ruinu.
Poslední ránu zbytkům hradu zasadili za 1. světové války legionáři Josefa Pilsudského, kteří byli roku 1915 přes měsíc ukryti v ruinách hradu, kde byli ostřelováni dělostřelectvem. Armáda tak zničila poslední zbytky hradních zdí. Jedinými zachovanými relikty do současných dní jsou jeho základy. Zachoval se pouze sklep, skládající se ze dvou klenutých pískovcových místností rozdělených kamennou přepážkou.
Je snad i neuvěřitelnou souhrou náhod, že nedaleko hradu Konary leží obec Koprzywnicza, přes níž protéká potok Koprzywianka. Stejně jako je tomu u naší Kopřivnice. Polské webové stránky této obce hovoří o tom, že ta dostala jméno buď podle kopřivy, nebo podle pokřiveného potoka. Stejně jako u nás. Nebo to není jen náhoda? Popusťme uzdu fantazii. Název naší Kopřivnice slyšíme poprvé v pramenech až roku 1437. Nepřinesl nám tento název loupeživý Grot ze Slupczy již v roce 1403 ze své domoviny? Vždyť polská Koprzywnicza je zmiňována již k roku 1113. Jde o náhodu, že Jan Hrot ze Slupczy se svým kumpánem Jiřím Rogalou přicházejí ze vzdálenosti bezmála 500 km do stejnojmenné vsi? Kdo ví… Snad se v brzké budoucnosti našim historikům ve spolupráci s polskými kolegy z Koprzywnicze podaří poodhalit roušku tajemství vznášející se nad jednou společnou historickou událostí.
Jiří Tichánek
(Z připravované monografie Hrad a panství Šostýn)
