Koncertní vzpomínání na Zdeňka Petra ve vyprodaném velkém sále Katolického domu zahájil pražský orchestr Ježkovy stopy vedený Lukášem Jadrníčkem. FOTO: DAVID MACHÁČEK

To, že součástí připomínky stého výročí narození Zdeňka Petra bude muzika, bylo v případě vzpomínky na hudebního skladatele přirozeně nasnadě už v počátcích příprav oslav, které vyvrcholily minulou sobotu. Konkrétní podoba programu, který měl svou premiéru 21. září v Katolickém domě, ale krystalizovala více než rok a vzhledem k tomu, že jednotlivé části programu se připravovaly víceméně autonomně, finální výsledek byl překvapením i pro členy nejužšího přípravného týmu a nutno říci, že překvapení to bylo více než milé.

Zahajoval orchestr Ježkovy stopy vedený původem kopřivnickým kontrabasistou a kapelníkem Lukášem Jadrníčkem. Mladý orchestr s tou nejlepší pověstí možná překvapivě nezahrál ani jedinou píseň, kterou by oslavenec napsal. Nejblíže Zdeňku Petrovi se Ježkovy stopy dostaly, když uvedly dvě zřejmě nejznámější písně z Divotvorného hrnce, na jehož poválečném uvedení v Čechách úzce spolupracoval. Mezi vybranými skladbami Jaroslava Ježka, kterého obdivoval, či Jiřího Traxlera, se kterým Zdeňka Petra spojovalo dlouholeté přátelství, se diváci svěží a zábavnou formou dozvídali nejen střípky z muzikantského života Zdeňka Petra, ale i to, jakou roli hrála náhoda při vzniku celého projektu.

Symbolickou dělicí čárou programu byl křest reedice Petrovy vzpomínkové knihy Hudba přítelkyně, která vyšla nejen ve výrazně reprezentativnější grafické podobě, ale také doplněná o další obrazové materiály nebo rejstříky skladeb a osob. Kmotrem knihy, kterou, jak sám prozradil, měl možnost číst už před lety ještě ve stádiu rukopisu, byl textař a známý cimrmanolog Miloň Čepelka.

Po nezbytné technické přestávce program pokračoval druhou částí, kde naopak zněly pouze skladby Zdeňka Petra, a to v podání pětičlenného bandu Bratří Galiových a jejich přátel. V této půlce večera se s již zmíněnými překvapeními doslova roztrhl pytel. To první bylo již ve výběru skladeb. Do playlistu se sice dostaly dvě ikonické skladby Zdeňka Petra Píseň pro Kristýnku a filmová Ten dělá to a ten zas tohle, ale jinak Galiovi a jejich spoluhráči programově nešli po největších hitech Petrovy tvorby, ale vybírali především zajímavé písně. Druhým překvapením byl zvuk skladeb. Ty totiž kapela hrála výrazně jinak, než jak znějí v původních nahrávkách, které jsou například obsahem CD, jež je součástí zmiňované knihy. V podání „Galiovců“ skladby prošly liftingem, kterým nijak neutrpěla původní autorská myšlenka, ale dostaly novou svěžest a náboj, ať už klouzaly směrem k jazzu, latině nebo buskingu. Nové aranže, jež byly dílem pianisty Čeňka Krauta stejně jako celého zbytku ansámblu, tak v tom nejlepším slova smyslu potvrdili trvalou kvalitu Petrových melodií, která by za jiné konstelace mohla dnešnímu publiku zůstat skryta. Posledním překvapením pak bylo, když Martin Galia hned dvakrát přepustil své místo u mikrofonu nečekaným hostům. Tím prvním byl Jiří Petr, syn Zdeňka Petra a iniciátor celé akce, který s bravurou a dost možná symbolicky ‘vystřihl’ píseň Já, když se do toho dám z muzikálu Pan Pickwick, a následně i Miloň Čepelka, který s noblesou zazpíval největší Petrův šlágr Píseň pro Kristýnku.

Výsledkem toho všeho bylo, že vzpomínkový koncert nebyl studeným pomníkem čtvrt století nežijícímu skladateli, ani pompézní show, která by těžila z velkých jmen na plakátech, ale vydařeným večerem plným radosti z hudby, kterou by Zdeněk Petr zcela jistě sdílel se svými o řadu generací mladšími následovníky.

David Macháček