Slovo úvodem


Dnes se Vám dostává do rukou první z čtyř příloh Kopřivnických novin, ve kterých kvarteto našich dopisovatelů vzpomíná na válečná léta v Kopřivnici



Jako první dostal prostor Jiří Tichánek, který zejména mladé generaci vysvětluje souvislosti a historická fakta.



Své zážitky a vzpomínky publikuje dále kopřivnický rodák Lubomír Hanzelka, jenž tuto dobu sám prožil a navíc také čerpá z dokumentů, které sbíral jeho otec, zakladatel zdejšího muzea.



V třetí příloze bude na druhou světovou válku a československé vojáky vzpomínat milovník historie Václav Langer.



Poslední, čtvrtý díl přílohy bude popisovat situaci při vzniku místního národního výrobu. Tuto problematiku čtenářům přiblíží Milan Chalupa.


Dana Hoďáková, šéfredaktorka







Okupace Kopřivnice pohledem neprofesionálního historika


Město Kopřivnice, tehdy v období ‘Mnichovské dohody’, městys Kopřivnice, byl obcí se smíšeným obyvatelstvem. V roce 1910 měla Kopřivnice 2 984 Čechů a 969 Němců. Okolo roku 1930 tu bylo 2 968 Čechů a 622 Němců. Podíváme-li se na místní části, tak v Drnholci nad Lubinou bylo roku 1930 Čechů 693 a Němců 13, ve Větřkovicích 475 Čechů a 1 Němec. Osada Drnholce - Sýkorec čítala tehdy 164 Čechů, Mniší mělo 553 Čechů a Vlčovice 598 Čechů. Lze tedy říci, že s výjimkou Drnholce nad Lubinou, byly dnešní místní části města bez příslušníků německé národnosti. Je nutno podotknout, že nárůst spoluobčanů německé národnosti v samotné Kopřivnici byl zapříčiněn především rostoucí a vyvíjející se automobilkou a vagonkou Tatra, kdy především část zdejšího úřednictva byla německé národnosti.



Většina Němců na Novojičínsku se vydatně podílela na přípravě Mnichova. V čele rozbití Československé republiky stál na Novojičínsku zarputilý nepřítel všeho českého, novojičínský starosta dr. E. Schollich a jeho fulnecký kolega Leo Schubert. Oba působili aktivně v německých stranách Deutsche Nationalpartei a Deutsche Nationalsozialistische Arbeiterpartei. Schollich šířil veřejně své názory v novojickém Volkszeitungu a v oficiálních novinách německé nacionální strany ‘Sudetendeutsche Zeitung’. Po vzniku SdP (Sudetendeutsche Partei) v čele s dosud neznámým bankovním úředníkem a později učitelem tělocviku v Aši Konrádem Henleinem dostává se do popředí dr. Gustav Jonak, svého času advokátní koncipient v Novém Jičíně a gauleiter (župní vedoucí) SdP Josef Barwig ze Suchdola n. O. Novojičínsko samo sehrávalo v plánech nacistů důležitou úlohu, neboť jeho územím procházejí nejen důležité komunikační tepny, ale je zde průmysl důležitý pro obranu státu, ať Kopřivnice, nebo Studénka - Butovice, či Odry a také Štramberk se vzácným vápencem.



Mnichovská dohoda rozdělila československé pohraničí do čtyř pásem, jejichž hloubka byla přesně vymezena a měla být obsazena od 1. do 7. října. Do 10. října mělo být obsazeno zbývající území s německou většinou, jehož hranice měla později stanovit mezinárodní komise v Berlíně podle výsledku plebiscitu. K tomuto ‘pátému pásmu’ byla přičleněna také Kopřivnice. Součástí pátého pásma se staly celé okresy, případně části politických okresů Bílovec, Hlučín, Nový Jičín a Opava a části katastrů obcí Lichnova a Bordovic. Celkem žilo na území těchto okresů v roce 1930 asi 300 tisíc obyvatel, z toho 190 000 Čechů a asi sto tisíc Němců, tedy asi jedna třetina. Nutno doplnit, že německou většinu měly pouze okresy Fulnek (85%), Odry (92%) a Vítkov (80%).



Zvláštní důležitost měla pro ‘Třetí říši’ kopřivnická továrna na vagony a automobily. Byla součástí rozsáhlého Ringhofferova koncernu a od poloviny 30. let se orientovala na výrobu terénních vojenských automobilů, obrněných vozidel pro armádu i leteckých motorů. Okupace pohraničí v říjnu 1938 měla vliv na strukturu tohoto koncernu v tom smyslu, že závody okupované v České Lípě, Studénce a v Kopřivnici se ustavily jako formálně samostatné společnosti, i když většina kapitálu zůstala v rukou Ringhofferových. Provoz v Kopřivnici později převzal jeho koncernový podnik v Německu Detra. Ještě před okupací našeho pohraničí projevily intenzivní zájem o získání automobilky proslulé ‘Hermann Göring Werke’. To byl nejspíše hlavní důvod, proč ještě na mapách přiložených ke godesberskému memorandu byla Kopřivnice mimo zábor, zatímco na mapě provázející Mnichovský diktát byla pojata již do záboru přes svůj vyloženě český ráz.



Již 8. října 1938 se středisko východomoravských henleinovců - Nový Jičín - ocitl v moci ordnerů, kteří terorizovali české funkcionáře a pokrokové Němce, komunisty a demokraty a všemožně bránili evakuaci místní tabákové továrny. Tito ordneři se ještě před příchodem hitlerovského wehrmachtu dobře vyzbrojili. Podařilo se jim přepadnout na místním nádraží auto naložené několika stovkami pušek, čtyřmi lehkými kulomety a ručními granáty. Tím pak vyzbrojili své další soukmenovce. Evakuaci podléhala mimo jiné také automobilka v Kopřivnici. Zde se místním ordnerům nepodařilo uchopit moc, a tak se za spolupráce českého dělnictva podařilo včas odklidit do bezpečí část dokončené produkce.



20. listopadu 1938 zasedla mezinárodní komise, která měla určit s definitivní platností novou státní hranici. Bylo například zahájeno jednání mezi komisí wehrmachtu a československými úřady o drobné úpravy hranic. Jednalo se také o posun demarkační čáry ve prospěch Československa v okolí Hájova, protože nová státní hranice nesmyslně odřízla místní dvůr od jeho polností. Němci se naproti tomu domáhali posunu hranic u Kopřivnice, protože se jim zdálo strategicky neúnosné, aby nová státní hranice probíhala hned za plotem automobilové továrny. 4. listopadu 1938 proběhla v Kopřivnici demonstrace žen a dětí u příležitosti domnělého příjezdu delimitační komise pro připojení k ČSR za účasti 500 občanů. Němci reagovali zásahem vojska a vyhlášením stanného práva. Toho roku 3. prosince proběhla provokace českého dělnictva vozovny při předvolebním shromáždění za účasti 1 500 osob.

Příchod nacistického vojska 10. 10. 1938 poskytl ordnerům na mnoha místech příležitost, aby si vyřídili osobní účty. Nejodpornějších forem nabyla vlna teroru v českých vesnicích kolem Štramberka. V místních lázních zřídili nacisté improvizovanou mučírnu, v níž se nejeden Čech mohl seznámit s ‘vysokou’ kulturou nacistických nadlidí. Aby si našli záminku k perzekuci, vyvolali ordneři na mnoha místech incidenty. Stalo se tak i v Kopřivnici 23. října v několika místních hostincích.



V osudovém září 1938 bylo v našem městě celkem 550 občanů německé národnosti. Byla zde německá národní škola. Jádro zdejšího němectví tvořili vedoucí činitelé, úředníci a technici v závodě Tatra. Nezlomnou vůli a odhodlání bránit republiku projevili občané Kopřivnice na obrovském shromáždění 13. září 1938 před pomníkem T.G.M. Mluvili zde Gustav Kliment, Jarmila Uhlířová, Josef Hyvnar (zemský poslanec za lidovce).



Jaká byla situace v Kopřivnici těsně před vstupem okupantů? V kritických zářijových dnech hlídali továrnu, dráhu a důležité objekty příslušníci tělovýchovných organizací. Bylo zdůvodněno podezření, že do bývalé Richterovy vily (u Loutkového divadla, dnes již zbourána) byly v noci tajně dopravovány zbraně, které dodával ředitel Parmovy pletárny z Tiché, Scharf. V Kopřivnici byly v pohotovosti i hlídky ČSČK, KČT a jiné. Do Valašského Meziříčí byla evakuována pošta a četnická stanice. Četníci však museli zůstat až do bezprostředního příchodu Němců. Někteří zaměstnanci Tatry, kteří měli spory s Němci a obávali se jejich pomsty opustili město. Stejně tak učinili někteří političtí činovníci a pracovníci zdejšího Sokola. 8. října 1938 konali místní Němci schůzi v závodním hotelu (Werks Hotel). Zdá se, že byli sami událostmi překvapeni a že se záborem Kopřivnice nepočítali.







Obsazení 10. října provedl oddíl motocyklistů se dvěma tanky, který přijel do města ve 14 hodin po silnici od Závišic. Projeli obcí až do Drnholce nad Lubinou, pak se vrátili na náměstí, kde k nim promluvil bývalý starosta Josef Socha, jehož projev se vyznačoval osobní statečností a sebevědomím. Hranice byla ustálena. Tvořila ji dráha Studénka-Veřovice. Přechody byly na propustky. Teprve později byla hranice ustálena na katastru Kopřivnice a Lichnova.



15. října 1938 vojsko z města odešlo a místo něho nastoupila německá policie, která se ubytovala v Katolickém domě. Okupační jednotky pocházely ze Saska.



Hostince v obci dostaly německé názvy jako Gasthaus zur Stadt Halle, Dresdner Hof apod. Správu v obci ihned převzali Němci a starostou se stal Wilhelm Hanke, rodák ze Závišic.



Na školách se vyučovalo bez přerušení. Pouze měšťanská škola byla na krátký čas uzavřena po zatčení učitelů Adolfa Gajduška a Rudolfa Drlíka. Od 1. prosince 1938 byli na školách ustanoveni němečtí ředitelé Wodzik, který později změnil jméno na Steinhauser a Vlk, který změnil jméno na Wolf.



21. listopadu 1938 bylo ohlášeno definitivní připojení Kopřivnice k Reichu a vyhlášeno opční právo. Došlo postupně k likvidování českých spolků. Likvidaci Sokola v Kopřivnici provedl dr. Schneeweis, advokát a starosta z Příbora. Sokolský majetek stejně jako majetek Dělnické tělovýchovné jednoty a Orla byl z valné části zničen, finanční hotovosti v pokladnách zabaveny.



Situace v Drnholci nad Lubinou byla podobná. 6. října 1938 v 17 hodin vysílal rozhlas neuvěřitelnou zprávu, že ryze česká obec Drnholec n. L. připadne do pátého pásma a bude připojena k říši. 10. října před polednem prošla obcí poslední skupina československého vojska a ve 14 hodin do Kopřivnice vstoupila okupační jednotka a vytýčila prozatímní hranici. Občané podnikli hned v prvém týdnu podpisovou akci za navrácení obce do ČSR. Výzvu podepsalo více než 300 drnholeckých občanů. Kulturní život byl zcela umlčen, německé úřady zabavily majetek všech zdejších spolků a zakázaly jejich další činnost. Ve Větřkovicích nebylo jediného občana německé národnosti. Dnem okupace byla obec přivtělena do správního okresu Frýdek-Místek. Původně byly Větřkovice uchráněny zahrnutí do pátého pásma. Hrozná byla skutečnost, když 24. listopadu 1938 v 11 hodin byla tato obec obsazena, vytýčeny nové hranice, dosavadní starosta Antonín Buzek pověřen další správou obce, ale bylo zavedeno ihned německé úřadování. Tehdejší řídící učitel Adolf Sevelda evakuoval školu, později však musely být všechny sbírky i písemnosti vráceny.



I zde se naši občané v oněch krizových dnech chopili spontánně všech prostředků odporu. Díky tomu také museli fašisté hned v prvních týdnech po záboru pohraničí rezignovat na své plány okamžité germanizace a fyzické likvidace českého národa, nebo je při nejmenším odročit na dobu velmi vzdálenou.


Jiří Tichánek