Ondřej Sokol (uprostřed) se svými kolegy Igorem Chmelem a Michalem Suchánkem při jednom ze dvou úspěšných představení Partičky v kopřivnickém kulturním domě.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
Kopřivnice (dam) – Kopřivnický kulturní dům už dlouho nezažil takový příval diváků jako minulý čtvrtek, kdy si jej pro zastávku na svém turné vybrala populární Partička. Čtveřice improvizátorů ve složení Richard Genzer, Michal Suchánek, Igor Chmela a Ondřej Sokol pobavila hned dvakrát vyprodaný sál.
Právě Ondřej Sokol patří k hlavním strůjcům dnešní popularity Partičky. Když se totiž pořad po tuzemské televizní premiéře na jaře loňského roku potýkal s nízkou sledovaností, byl to on, kdo projektu zajistil budoucnost díky internetu.
„Problém sledovanosti Partičky v jejích začátcích byl otázkou špatného nasazení. Dali nás v pátek v devět hodin večer, což je doba, kdy naše cílová skupina, tedy mladí lidé, většinou nesedí doma před televizí. Takže nás po třech dílech stopli. Sice s tím, že to nejde definitivně k ledu, ale visel nad námi Damoklův meč. Televize jsou v tomto teď nekompromisní, jakmile nějaký pořad nemá sledovanost, tak většinou hrozně rychle končí. My jsme ale věděli, že Partička potenciál má a že se to jen musí rozšířit. Obama vyhrál díky Facebooku volby, takže jsme se na něj vrhli také. Já jsem si to v začátcích vzal na starost, rozjeli jsme to a ono to začalo hrozně rychle žít vlastním životem. A navíc musím říct, že jsme si v té práci se sociálními sítěmi a internetem našli zálibu,“ svěřil se Sokol, který původně dostal nabídku stát se režisérem pořadu, ale daleko víc jej lákalo účastnit se improvizačních her přímo na jevišti.
Partička i přes svou aktuální popularitu, kterou dokázala i v Kopřivnici, když dvakrát během jednoho dne do posledního místa vyprodala kulturní dům, je projektem velmi mladým. Jen něco přes rok stačilo čtveřici hlavních protagonistů k tomu získat si takovou diváckou obec, že bez problémů plní sály s tisícovou kapacitou nebo pořádají vlastní open air.
„Nikdy se nedá říct s naprostou jistotou, jestli nějaká věc bude nebo nebude mít úspěch. A je jedno, jestli je dobrá nebo ne. Na to se musí sejít tolik okolností, že se to nedá s jistotou předpovědět. Že Partička má potenciál a že nás baví, to jsme věděli, ale že její popularita vylétla takhle rychle nahoru, to je velké štěstí a je skvělé, že se to stalo,“ libuje si Ondřej Sokol.
Zatímco běžné divadelní soubory zkoušejí, u Partičky, kde její herci nesmí dopředu vědět, co je čeká, je něco takového nemožné, přesto improvizace je disciplína, kterou je nutné trénovat. Podle Sokola se sice čtveřice známá z Partičky neschází speciálně za účelem takového zdokonalování svých improvizátorských schopností, přesto ale trénují už roky. „Hlavně díky Michalovi. Michal Suchánek tímto způsobem totiž žije i v soukromí. On je schopný celou cestu zpátky do Prahy hrát v autě pána, který stopnul Ríšu, je to nějaký pošťák ze Sobotky a celou cestu mu dává stupidní otázky a improvizuje. Richard už ho často prosí, aby přestal, ale Michal to vydrží. On opravdu tímto způsobem přirozeně existuje. Takže takové hry my vlastně často hrajeme i mimo jeviště a zadarmo,“ vysvětlil Sokol.
Přestože každý je nahraditelný, tuzemská Partička řady svých členů zatím rozšiřovat nehodlá. Přitom slovenská Partička, ze které si ta česká vypůjčila celý koncept, pracuje se širším ansámblem herců, který se obměňuje. „To byl původně i náš plán, ale zatím k tomu určitě přistupovat nebudeme, protože mám pocit, že teď jsme taková dobře sehraná „kapela“. Dobře nám to funguje. Přitom to neznamená, že bychom si říkali, jak jsme skvělí, naopak, když se něco nedaří, tak si to umíme mezi sebou vyříkat, třeba i přímo na jevišti. Ale rozhodně si myslím, že to, jak to dneska vypadá, je hodně závislé na tom, že jsme to právě my čtyři,“ myslí si Ondřej Sokol.
Kromě toho, že baví statisíce lidí v televizích i na živých představeních, Partička pomalu zabředá také do hudební branže. Už minulý rok čtveřice „nezpěváků“ promluvila do pořadí Zlatého slavíka a Los Rotopedos, jak si improvizovaná kapela říká, míří možná ještě výš. „Máme to rádi a není důvod, proč bychom si nehráli právě tímto způsobem,“ říká o Los Rotopedos Ondra Sokol s tím, že tento projekt má své jasně stanovené hranice. „Dopředu jsme si řekli, že nevstoupíme do hudebního businessu. Všechno budeme nahrávat doma na koleně, klipy si budeme točit sami a podobně. Rádi bychom do hudebního průmyslu šoupli kapelu, která nestojí vůbec žádné peníze, a jsme zvědaví na to, jak to bude fungovat. Hudební branže se mění, tak proč nezkusit být nějakým novým směrem, ale primárně je to samozřejmě sranda,“ doplnil Sokol.
