Nikdy nevíte, odkud se na vás vyřítí a kam hned potom zamíří. Nikdy nevíte, v jakém stavu se právě nacházejí a co v následující vteřině udělají. Nikdy nevíte, zdali jim máte jako řidič dát na přechodu přednost nebo zdali by oni měli dát přednost vám. Nikdy nevíte, jestli v zájmu vlastní bezpečnosti riskují zdraví chodců vědomě, nebo to dělají automaticky.



Cyklisté. Po jaru se jich na cestách vyrojily desítky a stovky. Někteří z nich si však dělají jízdní dráhu prakticky ze všeho a v duchu dynamického a pestrého cestování ji s oblibou mění. Chvíli jedou po silnici, pak plynule přejedou na chodník bez ohledu na to, zdali jde o oficiální cyklistickou stezku, a pak třeba zpátky na cestu. Nejčastěji se tak děje na přechodech pro chodce. Mnohdy přitom jde o značně nebezpečnou činnost. Nepředvídatelné jednání, kterého se jezdci na kolech dopouštějí, může lehce způsobit nehodu, při které nepomůže už ani přilba. A děje se tak nejen u nás, ale prakticky úplně všude.



A to je jen část patálií. Tento rok zemřeli na silnicích Novojičínska bez cizího zavinění už tři cyklisté, kteří si před jízdou něco přihnuli. Asi si řekli, že se nemůže nic stát, vždyť to mají bočními uličkami domů jen kousek.



Cyklistika je přitom velmi pozitivní aktivita. Škoda, že jí někteří lidé vystavují tak nepěknou vizitku. Na silnicích sice není a asi nebude jen tak bezpečno, ale ohrožovat chodce na chodnících je jen druhá strana téže mince.



Michal Polášek