Kopřivnice (dam) – Počet lidí žijících v Kopřivnici na ulici klesl zhruba o třetinu. Zatímco v roce 2010, kdy začal provoz Nízkoprahového denního centra Racek, využívalo jeho služby zhruba 150 klientů ročně, vloni jich bylo už méně než stovka. Přestože tato statistická data nemohou být přesným odrazem situace v ulicích, mohou docela dobře posloužit k ilustraci vývoje v této oblasti.
„To, že počet klientů klesá, je samozřejmě dobrá zpráva. Není to jen zásluha Racka, ale celého komplexu sociálních služeb. Od sociální práce na radnici, kde je snaha preventivně působit proti tomu, aby lidé přišli o bydlení, přes existenci domova Salus, noclehárny či azylového domu. Situaci pomohl i vznik ubytoven ve městě, ve kterých našlo přístřeší hodně lidí, kteří by jinak byli na ulici,“ říká Michal Raška z Nízkoprahového centra Racek.
Snížení počtu lidí bez domova na řadě míst Kopřivnice mohli zaznamenat i obyvatelé města. Stín na práci všech zainteresovaných ovšem vrhají ojedinělé excesy. I lidé z Racka s roky zkušeností vloni marně nabízeli pomoc člověku, který si v obydlí proměnil altán v samotném centru města. „Přestože jsme se intenzivně na místě snažili situaci řešit i ve spolupráci s dalšími subjekty, ve svobodném světě máme omezené možnosti, jak přimět ke spolupráci člověka, který pomoc odmítá,“ uvedl Raška.
Naopak pozitivní příběhy zůstávají často před veřejností skryty. I díky zlepšení ekonomické situace a vyšší nabídce na trhu práce se daří poměrně významnou část lidí, kteří skončili na ulici, vracet do běžné společnosti. „Jde o lidi, kterými otřese fakt, že se dostali do zařízení pro osoby bez přístřeší. Snaží se mobilizovat své poslední zdroje a aktivně svou situaci zlepšit. Takoví lidé v průběhu jednoho dvou měsíců, maximálně čtvrt roku, nacházejí práci často spojenou s nabídkou ubytování a odrážejí se ode dna,“ nechal se slyšet Michal Raška. Další část lidí z ulice má zájem svou situaci řešit a mnohdy se jim to za pomoci dlouhodobé sociální práce také daří, ale často se bohužel vracejí zpět do záchranné sociální sítě. „Je zde také zhruba čtvrtina lidí, kteří svou situaci neřeší. Je ovšem otázkou, zda je to plně v jejich rukou. Často jsou závislí nebo psychicky nemocní,“ pravil Michal Raška. I proto je sociální práce s lidmi bez domova nikdy nekončící kolotoč.
Denní centrum Racek není jen místo, kde se lidé bez domova mohou schovat před nepřízní počasí, uvařit si jednoduché jídlo nebo využít hygienického servisu. Na rozdíl od podobných zařízení ve velkých městech totiž Racek věnuje velké úsilí individuální i skupinové sociální práci s klienty a jejich aktivizaci. V závěru dubna například v rámci Dne Země zorganizovali sběr odpadků na Bílé hoře. Devět klientů Racka vyrazilo do lesa, kde posbírali a k cestě odnesli okolo 150 kg biologicky nerozložitelného odpadu. Bylo to již poosmé, co klienti Racka vyrazili uklidit část lesa v okolí města.
Za šest let své existence poskytlo centrum Racek službu 382 lidem bez přístřeší. Jeho pracovníci realizovali bezmála třicet tisíc kontaktů a víc než 6 tisíc intervencí. Jednadevadesát lidí odešlo z této služby a vrátilo se zpět k běžnějšímu způsobu života tak, že získali legální příjem a bydlení v návazné sociální službě nebo ubytovně.
