Fotograf Petr Helbich při zahájení své kopřivnické výstavy, která bude na Fojtství k vidění nejméně do 18. června.

FOTO: DAVID MACHÁČEK

„Nikdy tam nejsou osoby ani žádná zvířena. Je to všechno bez lidí. Vesměs jsou to zátiší. Ať jsou to lesní zátiší, městská zákoutí, interiéry nemocnice nebo mého bytu. Nic jiného jsem nefotografoval a ani jsem neměl touhu fotografovat,“ prozradil Petr Helbich, který výstavu osobně zahajoval.

Až na výjimky působí Helbichovy fotografie ponurým a potemnělým dojmem. Melancholie, smutek a zmar jeho snímků přitom ostře kontrastují s naturelem třiadevadesátiletého muže, který se na svět dívá pozitivně a s úsměvem. „Nejsem taková povaha, že bych myslel na depresi a zmar, ale jedním z mých stěžejních témat je demolice. Předměty, které jsou na sestupu, mě poutají. Opuštěné domy, opuštěné prostory a koneckonců i prales v sobě má demolici. Ovšem tato demolice v sobě má i optimistický prvek. Typicky právě v pralese, kde z vyvrácených stromů roste nový les. V lidské demolici je to něco podobného. Místnost je opuštěná, ale je v ní něco, aby se to v nějaké podobě vrátilo zpět,“ vysvětluje Petr Helbich, jak o svých námětech přemýšlí.

Helbich většinu svého díla pořídil velkoformátovou kamerou 13 × 18 a pořízené záběry nikdy nezvětšoval, ale tvořil jen kontaktní kopie. Přestože fotografování se ani ve svém pokročilém věku zcela nevzdal, jeho dílo pořízené těžkým velkoformátovým fotoaparátem je už definitivně uzavřeno. Bez zajímavosti není, že jedny z posledních snímků, které pořídil touto technikou, byly záběry Kopřivnice, ať už zdejšího kostela, hradu Šostýna nebo dalších míst. V Kopřivnici fotil Helbich dvě nebo tři sezony na popud kunsthistorika Jiřího Klučky, který byl také iniciátorem aktuální výstavy. „Abych téma rozvinul, potřeboval bych tady fotografovat ještě víc. Kopřivnické období bohužel spadá do toho okamžiku, kdy jsem s velkoformátem končil,“ povzdechl si Helbich.

Přesto jeho vztah ke Kopřivnici je rozhodně pozitivní a svým dílem k tomu přispěla i stávající výstava na Fojtství. Expozice, kterou Jiří Klučka společně s pracovníky Fojtství připravil, totiž podle Helbichových slov patří vůbec k nejlepším, které kdy měl. „Bez přehánění mohu říci, že to na mě dělá dojem, jako bych své fotografie viděl poprvé – taková je to výborná adjustace. Výsledek dělá úplně jiný dojem. V životě jsem neměl tak dobře uspořádanou výstavu,“ řekl s poděkováním organizátorům Petr Helbich.