Tak, jak se v současnosti staví a rekonstruují rodinné domky, podnikatelské provozovny a jiné nemovitosti, nově se oddělují pozemky, které se následně převádějí na jiné osoby, objevují se čím dál častěji problémy s přístupy k těmto nemovitostem. Situace je často nepřehledná i pro odborníky, neboť je upravena v několika, relativně na sobě nezávislých, právních předpisech z oblasti jak občanského práva (vlastnictví, věcná břemena), práva stavebního (povolování a kolaudace staveb), tak také (a zejména) předpisy regulujícími oblast místních a účelových komunikací. A právě v případě účelových komunikací vznikají často spory mající zpravidla příčinu v neznalosti platné právní úpravy. Podstatnou věcí je uvědomit si, že ani vlastnické právo není absolutní a nedotknutelné, a že často v oblastech tzv. „veřejného zájmu“ ustupuje vlastnictví do pozadí. Zde prostě neplatí, co je moje, to je nedotknutelné.
Stěžejním a zásadním předpisem v dané oblasti je zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění, který definuje účelovou komunikaci jako pozemní komunikaci, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Dohled nad dodržováním povinností ze zákona o pozemních komunikacích a jeho naplňování pak kompetenčně spadá do působnosti tzv. silničních správních úřadů (to jsou tzv. jedničkové obecní úřady, a to i v těch nejmenších obcích).
Rovněž soudní judikaturou je bez výhrad akceptováno, že vždy (dokonce velmi často) v případě účelové komunikace nemusí jít o stavbu, která by vyžadovala stavební povolení; takové povolení zpravidla nevyžaduje zřízení cest lesních nebo polních, které nejsou stavbami ani samostatnými věcmi ve smyslu § 118 odst. 1 obč. zák., jde jen o určitým způsobem fakticky užívaný pozemek, který je pozemní komunikací. Pozemek je tedy pozemní komunikací v případě, že jde o dopravní cestu určenou k užití silničními a jinými vozidly a chodci, sloužící ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků. Pozemek, který splňuje uvedená kritéria, se stává účelovou komunikací ze zákona, aniž by bylo třeba o jeho kategorizaci jako účelové komunikace vydávat správní rozhodnutí.
Velmi praktickým se jeví rovněž nahlédnutí do katastrální mapy a příslušného listu vlastnictví, přičemž platí, že pokud zjistíme, že parcela je např. označena jako tzv. „ostatní komunikace“, máme zpravidla naprostou jistotu, že jde o cestu a přes tuto skutečnost prostě „nejede vlak“. Vlastník (ale i správní orgán, např. stavební úřad) je povinen toto určení respektovat a toto užívání pod přestupkovou sankcí respektovat.
Na tuto skutečnost poukázal v minulosti ve svém stanovisku rovněž veřejný ochránce práv JUDr. Otakar Motejl, který se opakovaně zabýval podněty, jejichž předmětem jsou přístupy k nemovitostem. Situace je skutečně občas velmi nepřehledná. Stěžují si jak osoby, které byly po určitý čas zvyklé využívat cizí pozemek jako svoji přístupovou cestu a nyní jim vlastník v užívání brání umístěním překážky či tabulky „soukromý pozemek – vstup zakázán“, tak i osoby, na jejichž pozemku se sporná přístupová cesta nachází.
Šetření ombudsmana se zaměřilo na prověření správnosti postupu silničních správních úřadů, které jsou ze zákona povinny chránit veřejný přístup na pozemní komunikace. V mnoha případech ochránce ve své zprávě o šetření konstatuje nečinnost silničního správního úřadu, zejm. v malých obcích, kde občas ani nevědí, jaké jsou jejich povinnosti v dané oblasti.
Co říci závěrem? Ideálem vzájemného soužití, a to i v této záležitosti, je dohoda. Pokud však již vznikne spor o přístup mezi uživatelem cesty a majitelem pozemku, který je jako cesta využíván, je třeba se obrátit na obecní úřad. Obecní úřad je povinen řídit se zákonem o pozemních komunikacích a posoudit, zda sporný pozemek má charakter účelové komunikace. Pokud dospěje k závěru, že ano, musí hájit veřejný zájem na obecném užívání tohoto pozemku pro tyto účely, tzn. chránit veřejný přístup. Pokud však překážka na přístupové cestě byla povolena či odsouhlasena stavebním úřadem – např. oplocení pozemku - je třeba obrátit se na stavební úřad a napadnout jeho rozhodnutí či jiné opatření. Stavební úřad pochopitelně musí svá rozhodnutí vydávat se znalostí poměrů na místě stavby, a pokud existují pochybnosti o charakteru pozemku, je třeba, aby si vyžádal stanovisko silničního správního úřadu. Pokud tak před vydáním rozhodnutí neučiní, jedná se o nesprávný úřední postup. Nadřízeným orgánem obecních úřadů je příslušný krajský úřad.
Zjistí-li úřad, že byla na účelovou komunikaci bez povolení úřadu umístěna překážka a tím omezeno nebo úplně znemožněno její užívání, vyzve vlastníka komunikace, který překážku umístil, aby ji ve stanovené lhůtě odstranil. Neuposlechnutí příkazu státního odborného dozoru je přestupkem a může být sankcionováno pokutou do výše 10 000,- Kč. Stejnou sankcí může být občan postižen za neoprávněné uzavření komunikace. Dne 1. ledna 2007 nabyla účinnosti novela zákona o pozemních komunikacích a přestupkového zákona (zákonem č. 80/2006 Sb.), kterou se částečně mění skutkové podstaty přestupků a výše sankcí a navíc se úprava přestupků přesouvá ze zákona o přestupcích do zákona o pozemních komunikacích. Za přestupek umístění pevné překážky na pozemní komunikaci bez povolení úřadu nebo její neodstranění na vlastní náklad může být uložena sankce do výše až 300 000,- Kč.
Ale ještě jednou a úplně nakonec: často jde jen o to, slušně a korektně si problém vyříkat a dohodnout se. Pak se často dojde k tomu, že spor vlastně ani neexistuje, a pokud přesto, pak k ochraně veřejných zájmů si státy zpravidla všude na světě zřizují úřady, ty by měly pomoci.
No, a pokud ani poté nedojde ke kýženému výsledku, pak ovšem pomůže jen a pouze soud. Nicméně stále platí, či snad by mělo platit, že komunikace by měla lidi přece spojovat, nikoli rozdělovat.
Mgr. Dušan Krompolc
