Dalibor Kvita pořizuje snímky kopřivnických stromů archaickým dřevěným fotoaparátem na černobílé negativy ve formátu 13 × 18 centimetrů. FOTO: DAVID MACHÁČEK

Kopřivnice – Stromy, které běžně a často zcela bez povšimnutí míjíme v ulicích Kopřivnice, nejsou jen zelenou kulisou města, ale celá řada z nich jsou němými svědky jeho bouřlivých proměn v posledním století. Tytéž stromy jsou často posledními pozůstatky dávno zaniklé Kopřivnice. Právě takový neobvyklý pohled na vybrané stromy v Kopřivnici nabízí aktuální projekt fotografa Dalibora Kvity nazvaný „Paměť v Kopru“.

Autor známý svým ekologickým smýšlením i vášní pro archaické fotografické techniky, začal v březnu na svém facebookovém profilu zveřejňovat fotografie s krátkými textovými komentáři, které umožní stromy uvidět v nových a často překvapujících souvislostech. Zatím se lidé dozvěděli například o tom, že ořešák v centru města kdysi stál na zahradě zakladatele zdejšího muzea. Že letitý dub na Lidické je posledním pozůstatkem tovární zahrady, nebo mohli zavzpomínat na již pokácenou Žižkovu lípu na Šostýně i jiné zajímavé stromy a další odkazy na paměť stromů mají následovat. Najít je lze nejen na fotografově profilu, ale i na stránce Muzea Fojtství, často s dalšími doplňujícími informacemi. Co ho přivedlo na nápad tímto způsobem připomínat paměť stromů a jaké jsou jeho další plány s tímto cyklem, jsou některé z otázek pro Dalibora Kvitu.

Jak vznikla prvotní myšlenka projektu Paměť v Kopru?

Ono to bylo již pár let předmětem dlouhých, pěkných, učených disputací s Ondrou Šalkem. On si například chtěl ujasnit informace ohledně některých stromů, kde si nebyl jistý jejich historií. Já jsem zase věděl, že někde něco roste, ale vůbec jsem netušil, že to je pozůstatek po něčem, co tam kdysi stálo, a nakonec se to tak postupně krystalizovalo, až si to letos sedlo, a projekt dostal jasnější kontury.

Takže je to vaše společné dílo?

Vycházelo to z těch diskuzí a v podstatě ano. To, jak se to pouští ven, je výsledek naší spolupráce. Já do toho dávám svůj obrazový pohled a vzpomínky, že tady okolo tohoto stromu jsem chodil ze školy. Ondra přidává ty historické souvislosti a u některých stromů i jejich názvy, jelikož znám jen některé, takže si to vzájemně příjemně doplňujeme.

Je ten projekt umělecký, historický, ekologický nebo třeba filozofický?

Takhle jsem to nikdy nedomýšlel, zkrátka jsem měl chuť to udělat. Samozřejmě se v tom dají hledat různé vrstvy, ale zrovna třeba ty fotky, které dělám, jsou spíš dokumentační. Mají být portrétem toho stromu, ze kterého má být jednoduše poznat, co to je a kde ho najdou. Kdybych chtěl, ať je to zaměřené čistě výtvarně, a byly tak zdůrazněné emoce a atmosféra, udělám ty fotky úplně jinak. Ty, které tvořím v rámci tohoto cyklu, jsou hodně popisné.

Jak náročné je nacházet u jednotlivých stromů jejich historické souvislosti?

U některých hodně. Skvělé je, že Ondra má veliký přehled o tom, co kde a kdy v Kopřivnici stálo, já v tomto ohledu dlouhodobě spíš kloužu po povrchu. Ne, že bych o tom nevěděl vůbec nic, ale jeho vhled je mnohem hlubší. Ale i tím, že jsem zvyklý pracovat s různými fotkami a s mapami a zařazovat si, kde co mohlo být, tak vlastně i v tomto se poťukáváme, doplňujeme a vzájemně si ověřujeme, jestli ten myšlenkový proud je správný a vidíme tam ty samé věci.

Zapojujete do svého projektu cíleně i pamětníky?

Já osobně jsem to v plánu neměl. Ovšem když se ozve někdo, kdo o tom něco ví, tak mě to vždycky zajímá. Nějaké první reakce od lidí už mám. Zrovna tímto způsobem se nám třeba podaří dostat se k informacím, které jsme nevěděli a pomůžou nám tu mozaiku dál skládat. Navíc pro Ondru je práce s pamětníky a jejich vzpomínkami denním chlebem.

Kolik stromů jste zatím nafotil a kolik jich plánujete do svého cyklu zahrnout?

Kolik jich může být, to netuším, není to nijak předem rozplánované. Jakmile pocítím, že to je vaření z vody, tak to utneme. Momentálně je vypuštěný čtvrtý díl cyklu. Kolik přesně jsem jich nafotil, nemohu říct, protože jsem si je nespočítal. Vím, že mám nějaké fotky nadělané do zásoby a je třeba k nim ještě doplnit nějaké informace, dokončit texty a podobně. Některé zajímavé stromy nám zatím leží ladem s tím, že je složité složit k nim tu historickou mozaiku. Nechceme pouštět ven nějaké informace, které nejsou dostatečně podložené, a hrozilo by, že budou zavádějící a muselo by se to třeba přepisovat. Když už něco pustíme, ať je to doopravdy pečlivě a rozumně podložené informacemi. Momentálně jich máme připravených něco přes deset, ale opravdu zatím netuším, o kolik přesně jde. Mám například dva negativy, u kterých nevím, jak to dopadne, dva negativy mi visí ještě nevykontaktované a čtyři pět stromů ještě musím prozkoumat. Navíc někdy je to tak, že přijdu ke stromu, sprásknu rukama a jdu pryč, protože by to zkrátka nešlo.

Jsou součástí vašeho cyklu výhradně stromy rostoucí ve veřejném prostoru?

Ano, mě na tom zaujalo, jak se kolem těch stromů od doby, co je někdo vysadil, úplně proměnil svět. My chodíme okolo a říkáme si: „Jo, starý strom.“ Ale ten strom je pamětníkem něčeho, co tam kdysi bylo. Zrovna na tomto místě, kde jsme teď, (rozhovor vznikl při fotografování letité smuteční vrby u budovy Komerční banky) bývala krásná veliká zahrada. No, a ze zahrady už teď zbyla jen vrba. To mě na tom velmi přitahovalo. To, že lidé okolo těch starých stromů chodí a vlastně si ty souvislosti neuvědomují a koukají na ně jako na takovou běžnou kulisu nebo je vůbec nevnímají. Kdyby tu byl křížek, nějaká boží muka anebo starý barák, tak o něm vědí všichni, možná znají jeho historii a líbí se jim to, ale tohle je prostě „jenom“ strom.

Jsou vaše plány s tímto námětem omezené jen na Kopřivnici, nebo plánujete se rozjet i do místních částí? Závišic či Štramberka…?

Tak daleko jsem ještě nekoukal. Ale je možné říct, že Kopřivnice je v tomto ohledu docela specifická. Například Nový Jičín prošel, nemýlím-li se, s výjimkou náměstí a okolí také velmi brutální přestavbou a s tímto svým projektem bych si tam skoro ani neškrtnul, protože tam to brali z gruntu i se stromy. Těch stromů vytržených z reality je v Novém Jičíně výrazně méně než v Kopřivnici. Tady zkrátka přestavba probíhala jiným způsobem. Ve Štramberku, kde žiju, se okolo těch stromů nic zásadního nemění. Mám vyhlédnutý jeden strom ve Frenštátě, kde je ta situace podobná jako tady. Okolí se totálně změnilo a jen ten strom je pamětníkem toho, že tam doktor Helbich jezdíval a že to bylo u nich na zahradě.

Jakou techniku fotografování využíváte?

Tady je to klasický postup negativ – pozitiv. Fotím na černobílé negativy ve formátu 13 × 18 centimetrů a z těch pak dělám kontaktní kopie a až ty se poté digitalizují. Důvodem je skutečnost, že při přechodu z negativu do pozitivu se mi s tím pracuje lépe, než kdybych digitalizoval negativ a pak se s tím tahal v počítači s křivkami. Raději si s tím takto pohraju.

Díky použité technice fotografování není možná na první pohled úplně snadné ji časově zařadit. Byl to záměr?

To asi úplně ne. Mnohé efekty jsou různé, pohled autora nemusí být stejný jako pohled diváků, a přesto jsou oba relevantní. Autor to nějak myslí a divák si v tom najde ještě třeba další vrstvy. Tohle mě napoprvé nenapadlo, ale ten formát a ta technika mi k tomu prostě sedly lépe. S touto kamerou si totiž dokážu pohrát s tím, že si srovnám vertikály ještě předtím, než pořídím snímek. Prostě si pohnu standartou a dorovnám to. Kdybych to vzal zrcadlovkou, tak se mi tam vždy něco bude kácet. S technikou, kterou používám, udělám tu fotku jednoduše technicky precizní. Běžný člověk to asi ani nepozná, ale mi to dělá radost, že je to udělané tak, jak by mělo.

David Macháček