Dokončení z minulého čísla
V Brně se nachází Mniší hora, která údajně patřila klášteru augustiniánů (dnes je na ní ZOO), u Vlčnova na Slovácku zase Myší hora zvaná Myšinec. K tomu podotýkám, že mnichům nepatřily hory či kopce, leč patřily jim vinice, které na jejich svazích obhospodařovali. Bylo-li tomu tak v Brně, připouštím uvedené pojmenování „Mniší“ hora, pokud nebylo, jsem spíše pro původní adjektivum „Myší“.
Tuto hypotézu dokonce můžeme částečně použít pro vysvětlení původu názvu polského města Myszków, strojírenského slezského města a partnerského města naší Kopřivnice. Poláci zde odvozují název od přívlastku Myškův, tedy patřící Myszkowi (historicky doložená osoba). Pro dobu historickou mají jistě pravdu. Ale jak dostal dotyčný Myszek své jméno?
K tomu Žunkovič na str. 197 své stěžejní knihy udává: Etymologové tvrdí, že názvy Lukavci, Ivanjkovci, Gajovci, Iljašovci značily od prapočátku zádruhy, jimž stál v čele Luka, Ivan, Gaj, Ilja. Pro dobu historickou ať mají pravdu; pro dobu nejpůvodnější jsou rozhodně na omyle. Já tu mluvím o době prapůvodní, kdežto dnešní věda zná a na mysli má druhý stupeň kulturní, zanikání ústavy pastuší a vznikání zádruh (obcí) rolnických, jakých dnes všude nalézáme. Např. osadě se říká Vrba, Vrbka, že tam jsou (byly) pastviny vrbovím porostlé. Člověka, jenž tam bydlel, zcela přirozeně zvávali Vrban (latiňáci vyslovovali a přepisovali Urban - „člověk z města, měšťan, zdvořilý člověk“?! - dosti vzdáleno původnímu významu). Miklošič ve svém spise „Jak Slované z osobních jmen odvozovali jména osadní“ věc obrátil úplně naruby. Či už není na světě nikoho, kdo by bez váhání uznal, že napřed na světě byla pastvina (bus, busna, bosna) a potom teprv člověk, pastýř, osídlenec (Bušnjak, Bosnjak, Vošnjak, Bosjanin)?!
Žunkovič pak na str. 198-200 uvádí výčet osobních jmen a jejich výklad přirozený, i umělý - jaký je běžný v německých spisech vědeckých. U jména Přemysl (na str. 200) Žunkovič přirozeně uvedl pouze přirozený výklad: Přemysl = kdo sídlí přes myslo, za výběžkem horským. Aplikujeme-li Žunkovičův výklad tohoto jména, neznamená snad výklad jména Myšek/Myszek = kdo sídlí na horském výběžku?
Co se týče jména sousedních Vlčovic, Žunkovič ve stejné knize, hl. II., str. 30: Skupina názvů pastviskových, na str. 57 píše:
Volkovina Slovincovi neznačí kraj, kde by se zdržovali vlci, nýbrž velmi špatnou pastvinu, že na ní roste samo škodlivé býlí, jako sítí, ocún a různé „vlčí“ traviny. Takový trávník dobytku nezdravý Slovinec nazývá „volk“ a Němci po něm si to všude přeložili výrazem „im Wolf“. Jiných názvů ze stejných příčin vzešlých máme: Vukovar, Vukdol, Vukov, na Moravě pak Vlčková (na Zlínsku, česky Wilzkow-Wlczkowa), Vlčnov (kdysi součást Starého Jičína, něm. Wolfsdorf, další obec se stejným názvem u Uherského Brodu, avšak německy zvaná Wiltschnau), Vlkovice (západně od Fulneka, rovněž něm. Wolfsdorf), Vlkoš (u Kyjova - lat. Vlkus; u Přerova - česky Wlkos) atd.; Češi podobným pastvinám po zde onde přezdívají též Žebráky a Darebníky.
K tomu podotýkám, že adjektivum u lučního plevele „vlčí“ mák znamená „divoce rostoucí“ mák. Obec Vlčovice (česky Veličovice-Velčovice-Vlčovice), kterou pan Žunkovič do výčtu nezahrnul, patří pravděpodobně ke stejnému námětu.
Nicméně, tento problém pokládám stále za otevřený. Má-li kdokoli jiné poznatky, na základě kterých by posunul nastolenou problematiku o notný kus dál, má v tomto bádání volné pole působnosti. Svůj článek tak zakončím slovy historika a místopisce Řehoře Volného: „Nechť mne přátelé dějin upozorňují na chyby. Jiný může více nalézti, ale nikdo všechno.“
Igor Jalůvka
