Otakar Sviták (* 3. 3. 1894, † 26. 8. 1942)

generál Československé armády a účastník odboje

Otakar Sviták se narodil v Kopřivnici v rodině vedoucího technika zdejší vagónky. Studoval v Příboře a následně strojírenství na průmyslové škole v Brně. Krátce po maturitě nastoupil do rakousko-uherské armády a po půlročním základním výcviku byl odvelen na frontu ve východní Haliči. Po půlročním zajetí se přihlásil do československých legií. Při známé cestě legionářů napříč Sovětským svazem byl velitelem šestého vlaku. Do vlasti se dostal v roce 1920 a byl jedním z důstojníků utvářející se Československé armády, kde působil v různých velitelských funkcích u letectva. V roce 1929 byl přeložen do Prahy na ministerstvo národní obrany. V roce 1937 dosáhl hodnosti plukovníka.

Po zřízení protektorátu byl propuštěn do zálohy a brzy se stal členem širšího vedení odbojové organizace Obrana národa založené důstojníky armády. Jeho úkolem bylo především pomáhat letcům uprchnout do zahraničí. Rovněž pracoval na vytvoření špionážní sítě v továrnách vyrábějících válečný materiál pro německou armádu. Poté, co byla činnost jeho spolupracovníků odhalena, nevyužil příležitosti k útěku za hranice a v červenci1940 byl zatčen gestapem. Prošel si sérií mnoha výslechů spojených s mučením. Nakonec byl nacistickou justicí odsouzen pro špionáž a přípravy k velezradě, za což byl 26. srpna 1942 v Berlíně-Plötzensee popraven.



Josef Socha (* 6. 9. 1881, † 25. 4. 1958)

dlouholetý starosta Kopřivnice

Josef Socha pracoval jako mistr a později dílovedoucí ve zdejší vagónce. Do veřejného života vstoupil nedlouho po vzniku ČSR, když se 19. ledna 1919 stal členem obecního zastupitelstva rozšířeného o zástupce dělnictva. Starostou se poprvé stal o půl roku později po prvních obecních volbách ve svých 38 letech. Následně byl do této funkce za Čsl. soc. demokratickou stranu dělnickou zvolen ještě v letech 1923, 1927 a 1931 a ve funkci setrval až do roku 1938.

Jako starosta Kopřivnice se Socha zasloužil o všestranný rozvoj městyse Kopřivnice v nové realitě první republiky. Jako starosta věnoval velkou pozornost školství a vzdělání. Kromě starosty byl také předsedou školské rady. Za jeho starostování byla zřízena obecní knihovna, škola pro kovodělníky, škola pro dámské krejčové, kuchyně pro žáky nemajetných rodin, probíhaly opravy škol a podobně. Kopřivnice za dobu, co Socha vedl radnici, získala napojení na elektrickou síť, hasičské skladiště, obecní byty. Byl rozšířen vodovod či otevřena lékárna. Zasloužil se také o vybudování pomníků padlých a TGM. Ve dnech okupace se Josef Socha podle pamětníků zachoval jako vlastenec, například podepisoval různé doklady, zejména domovské listy, dodatečně se zpětným datem. Po válce se Socha znovu vrátil do veřejného života. V letech 1945–1950 byl členem rady místního národního výboru a referentem stavebním, později plánovacím. Počátkem roku 1946 byl rovněž jmenován správcem Lašského muzea.



Bohumil Matula (* 8. 1. 1917, † 12. 9. 1995)

učitel, divadelník, předseda Masarykovy společnosti

Bohumil Matula pocházel z rolnické rodiny z Horního Sklenova. Vystudoval učitelský ústav v Příboře jako odborný učitel. Jeho život poznamenala ztráta pohraničí i druhá světová válka. Do Kopřivnice Matula přišel až po válce. V roce 1948 nastoupil jako učitel na měšťanskou školu. Šlo o mimořádně společensky aktivního člověka. Vydával a redigoval školní časopis, připravoval školní divadelní představení. Ve veřejném životě se angažoval ve Společnosti Katolického domu, v ochotnickém divadle, věnoval se historii, psal fejetony, vydával knihy, pořádal osvětové přednášky. V roce 1954 byl pro své vlastenecké a politické postoje či neskrývané křesťanské hodnoty propuštěn ze školy a nasazen jako pomocný dělník v cementárně. V polovině padesátých let se Matula z Kopřivnice přestěhoval do Větřkovic a i zde byl neustále velmi aktivní ve veřejném životě. V 60. letech byl zvolen do okresního národního výboru, kde se věnoval oblasti kultury. V roce 1968 byl rehabilitován a vrátil se do školství. Kantorskému poslání se však věnoval už jen krátce a díky ve vápence poškozenému zdraví odchází na invalidní důchod. Za svůj nesouhlas se vstupem okupačních vojsky byl vyloučen z Československé strany lidové. I nadále se Matula věnoval kultuře, jako například organizaci Štramberských divadelních úterků, ochotnické režii a spisovatelské činnosti, jejímž výsledkem je několik publikací. Razantněji se Matula do veřejného života vrátil až pro roce 1989. Tehdy se stal předsedou kopřivnické Masarykovy společnosti a zasadil se o znovuodhalení prezidentovy sochy na náměstí.



Jan Vašek (* 30. 3. 1899, † 26.3. 1958)

sokolský činovník a účastník odboje

Vyučil se strojním zámečníkem a pracoval v Tatře. Po návratu z I. světové války odešel na Slovensko bránit svobodu a celistvost mladé Československé republiky. Po zklidnění situace na východním Slovensku se vrátil do Kopřivnice a zapojil se do veřejného života. Byl například členem výboru pro postavení pomníku T.G.M. v Kopřivnici. V té době také zakládá rodinu. V roce 1936 byl zvolen starostou kopřivnického Sokola, ale už o dva roky později musel poté, co se Kopřivnice po Mnichovské dohodě stala součástí Německa, rodné město i s rodinou opustit. V České u Brna se zapojil do protifašistického odboje a byl napojen na partyzánské skupiny. Po válce se vrací do Kopřivnice, působil jako mistr na učňovské škole, opět se stává starostou Sokola. Vše mělo opět krátkého trvání, po únoru 1948 byl propuštěn ze zaměstnání i vyloučen ze Sokola. Pracoval ve zdejší buňce Československého hnutí svobody a byl v kontaktu s odbojovým hnutím Světlana. V roce 1949 byl zatčen a ve vykonstruovaném politickém procesu odsouzen za velezradu, vyzvědačství a pomoc synovi v emigraci na 10 let odnětí svobody. Zemřel po devíti letech věznění v žaláři ve Valdicích v důsledku neposkytnutí lékařského ošetření.



Emil Palichleb (* 13. 8. 1909, † 30. 8. 1943)

vojenský letec působící v jednotkách RAF

Kopřivnický rodák po absolvování učitelského ústavu nastoupil dráhu kantora. Působil jako učitel na Podkarpatské Rusi, odkud se po obsazení Maďary v roce 1938 vrátil do Kopřivnice. Po okupaci se rozhodl pro odchod do zahraničí. Jeho cesta vedla do Francie, kde se formovaly první československé zahraniční jednotky, ale strastiplná cesta vedoucí přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko, Sýrii a Egypt trvala tři měsíce. Ve Francii byl pro svou lásku k létání a dříve absolvovanému leteckému výcviku zařazen do leteckých jednotek, se kterými se z kapitulující Francie přesunul do Velké Británie. Do RAF vstoupil 2. srpna 1939. Nejdříve působil jako navigátor, později jako palubní střelec, v těchto pozicích absolvoval 33 operačních letů v délce 201 hodin 30 minut. Následně absolvoval pilotní výcvik a stal se příslušníkem 311. bombardovací perutě. Létal s bombardéry Welington i Liberator. Jeho vojenská kariéra i život skončily 30. srpna 1943. Tehdy jeho posádka absolvovala cvičnou střelbu raketami. Při návratu jím pilotovaný letoun Liberator BZ 785 havaroval v Beaulieu v hrabství Hampshire na jižním pobřeží Velké Británie a celá posádka vyjma navigátora zahynula.



Pavel Pecháček (* 2. 7. 1940)

publicista, dlouholetý ředitel Rádia Svobodná Evropa

Pavel Pecháček se narodil v Praze. Tam také vystudoval gymnázium a později DAMU. Po studiích pracoval v Českém rozhlase jako režisér. V roce 1968 emigroval, odešel za otcem, tehdejším ředitelem Svobodné Evropy do Německa a následně do USA. V zahraničí pracoval v redakcích a později ve vedení rozhlasových stanic Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Po roce 1989 se vrátil do vlasti a dále řídil vysílání české sekce Svobodné Evropy, byl u jejího přesunu do ČR a vedl také Český rozhlas 6. Svou publicistickou a novinářskou činností se podílel na narušování informačního monopolu komunistického režimu. Jeho vztah ke Kopřivnici nastartovaly kontakty s Bohuslavem Fickem a Lubomírem Hanzelkou a následně s dalšími členy MDH. Právě Pecháček se stal hlavním garantem ojedinělé a uznávané akce „Myšlenky TGM a současnost“, na které i díky jeho osobním intervencím vystoupila řada významných osobností politického a společenského života.