Po dlouhých měsících tahanic a nejasností má Tatra státní zakázku na armádní speciály v kapse. Nejdříve se mluvilo o porušení pravidel při zadání kontraktu bez výběrového řízení, pak byly na stole pochybnosti o ceně aut a nakonec obavy o dostatek financí v rozpočtu rezortu obrany. Teď je ale všechno vysvětleno, urovnáno a zařízeno a během následujících tří let budou mít tatrováci aspoň částečnou jistotu, že bude co dělat.
Předčasný vánoční dárek dostala automobilka nedlouho poté, co se v ní znovu změnil majitel. S jeho příchodem do Kopřivnice jsou přitom spojovány velké naděje. Návrat starých časů, kdy byla továrna pro místní lidi jistotou a hovořilo se o ní jako o „rodinném stříbře“, ale nemůže očekávat nikdo. V dobách, kdy se podniky kupují, prodávají a spojují jako na běžícím pásu, není dopředu jasné zhola nic. Vždyť i ty armádní speciály vlastně nejsou originální tatrováckou koncepcí, ale jen přepracovaným projektem jiné firmy. A původní tovární značka? Známý český výrobce autobusů ve Vysokém Mýtě nebude mít od nového roku ani to.
Armádní zakázka je pro automobilku především prestižní záležitostí. Dobré reference jsou pro továrnu alfou a omegou úspěchu. Pokud se je podaří přetvořit ve výhodné kontrakty, nastane paradoxně teprve čas se o osud kulatého loga Tatra bát. Relativně malá a prosperující firma s dobrou pověstí po světě je totiž výbornou nevěstou pro bohatého ženicha z řad nadnárodních automobilek.
Michal Polášek