Jan Špilar se při svém hostování v Kopřivnici představil nejen jako kadeřník, ale i jako zábavný vypravěč.
FOTO: DAVID MACHÁČEK
Kopřivnice (dam) – Setkání s mužem mnoha talentů a povolání nabídla před týdnem Katolická beseda Kopřivnice. Právě na její půdě v malém sále Katolického domu nejen vyprávěl o svých osudech a zajímavých životních setkáních Jan Špilar. Pětapadesátiletý sympaťák je nejen uznávaným kadeřníkem, vystudovaným mimem a úspěšným podnikatelem, ale také katolickým jáhnem, partnerským terapeutem nebo církevním právníkem. Hlavní část jeho vypravování se ovšem vztahovala k zážitkům z úplných začátků Špilarova profesního života, kdy se jako člen týmu maskérů podílel na natáčení slavného Formanova Amadea.
K práci na filmu, který byl následně oceněn i Oscarem právě za masky, se přitom dostal víceméně náhodou. „V té době se u nás natáčel Yentl s Barbrou Streisandovou a právě Amadeus, když mi nabízeli tu práci, ptali se mě, na kterém filmu bych dělal raději. Mně se sice líbily Vlasy a Forman mě zajímal, ale Streisandová jako ženská mě přece jen zajímala víc. Nakonec jsem dal na radu člověka z Barrandova, který prohlásil, že Streisandová je lakomá a u Formana je lepší jídlo. Takže na Amadeovi jsem pracoval hlavně kvůli neustálému přísunu koláčků a kafe, o tom, že by ten film mohl mít i oscarové aspirace, se začalo mluvit až poslední den natáčení,“ vzpomínal Jan Špilar. Ten byl původně jen jedním z armády maskérů, kteří, jak sám říká, „natírali“ líčidly armádu komparzistů. Další náhodou si jej ale při přípravách plesové scény v Kroměříži všiml šéfmaskér filmu Paul LeBlanc a pověřil ho i náročnějšími úkoly, a tak se Špilar tehdy bez větších zkušeností v oboru při práci přímo setkal i s hlavními hvězdami filmu F. Murrayem Abrahamem v roli Salieriho a Tomem Hulcem ztvárňujícím extravagantního Mozarta.
Jan Špilar vzpomínal na detaily z natáčení, na setkání s Milošem Formanem a popisoval styl jeho práce. „Uměl neuvěřitelně vést lidi. Staral se o každého na place, od hvězd po posledního komparzistu v davu. Trpělivě vysvětloval každému, co má dělat, ale připadalo mi, jako by se na place trochu nudil a víc se staral, jestli všichni mají kafe a není jim zima, než aby se zajímal o natáčení. Až později jsem se dozvěděl, že už tři roky dopředu měl do posledního detailu naplánovanou každou vteřinu filmu,“ nechal se slyšet Špilar. Ten přímo v malém sále promítal ukázky z Amadea, občas je glosoval vzpomínkami, zatímco na hlavách některých z přítomných dam prakticky ukazoval, proč je považován za vynikajícího kadeřníka. V Brně provozuje své vlastní studio s případně filmovým názvem ‘Střihoruký Edward’ a je také historicky prvním členem Síně slávy Czech and Slovak Hairdressing Awards a doživotním čestným předsedou této soutěže. Při úpravách účesů objednaných návštěvnic akce stihl Špilar vzpomínat například na své první zprvu nechtěné angažmá v Národním divadle a na setkání s legendami zlaté kapličky, jako byl herec Josef Kemr nebo operní pěvec Eduard Haken.
