Aneta Mikšovská

Kopřivnice (cab) – Dvacetiletá odchovankyně kopřivnického tenisu Aneta Mikšovská si plní svůj životní sen. Vloni se rozhodla pro studium a hraní tenisu v USA a nyní má svůj první rok na Washington State University ve městě Pullman na severozápadě USA úspěšně za sebou.

Jak byste zhodnotila ten rok v zámoří?

Ze začátku to bylo hodně těžké, bála jsem se a taky se mi stýskalo po rodině a známých. Ale jsem moc ráda, že tam můžu studovat a hrát. Tady v Česku bych se k ničemu takovému nedostala.

Jak jste si zvykala na komunikaci v angličtině?

Ze začátku jsem se styděla mluvit, hlavně ve škole, ale všichni mi moc pomáhali a byli trpěliví - učitelé i americká trenérka. Spoluhráčky v týmu jsou z různých států Evropy, takže na tom byly dost podobně. V listopadu už ale bylo všechno v pohodě.

Jaký byl váš denní režim?

Na 6.30 hod. jsme chodili do posilovny, pak dvě hodiny tenis na kurtech, kolem oběda se šlo na dvě tři hodiny do školy a odpoledne bylo volno, ale to jsem většinou vyplňovala individuálním tréninkem nebo přípravou do školy. Některé víkendy jsme pak létali na turnaj, takže volna jako takového moc nebylo. To spíš na turnajích byla chvilka času zajít si s holkama do kina, divadla nebo na nějaké památky.

Zmínila jste tenisové turnaje. Jaký je jejich systém v průběhu roku?

Univerzity v USA jsou rozčleněny do tří divizí a ty se ještě dělí na konference. My hrajeme tu nejvyšší divizi v konferenci Pac-12, ta číslovka je počet týmů v soutěži. Vítězové jednotlivých konferencí pak jedou na mistrovství Ameriky. Nám to letos o kousek uteklo. Ještě měsíc před koncem jsme byly první, dokonce jsme dvanácti vítězstvími v řadě udělaly rekord školy, ale v závěru jsme pár těžkých utkání prohrály a skončily druhé.

Kolik je vás v týmu?

Nás je celkem sedm hráček z různých evropských států a jedna je z Vietnamu, ale jiné týmy mají třeba i dvanáct tenistek. Na turnaji se vždy hrají tři čtyřhry a šest dvouher a záleží na trenérce, která děvčata postaví do hry.

Jak jste to měla s ubytováním a financemi?

První rok musí všichni bydlet v univerzitním ubytování, ale není to jak koleje v Česku, spíše to připomíná byty. Tento rok už ale budu mít s jednou kamarádkou svůj byt. Co se týče financí, tak víc bych si ani nemohla přát. Škola mi platí ubytování, stravování, vybavení na tenis, cestovní výdaje na turnaje apod., takový komfort každá škola neposkytuje. Ze svého si platím jen letenku domů, ale na ni se dá z „kapesného“ bez problémů našetřit.

Kdy se vracíte zpátky? Už se těšíte?

V pondělí 22. srpna mi začíná semestr, ale musím tam být už dřív, protože pro letošek jsem byla zvolena kapitánkou týmu a musím se postarat o nováčky v našem družstvu. Čtyři hráčky totiž buď úspěšně ukončily školu, nebo přešly jinam, takže budeme mít polovinu týmu jinou. Těším se zpátky, už vím, co mě čeká, ale zároveň mi bude smutno po domově.

Máte nějaké plány do budoucna?

Zatím ještě ne. Tenis na univerzitě můžu hrát čtyři roky, takže během nich uvidím, jaké možnosti se mi naskytnou.