Tomáš Veřmiřovský

Kopřivnice (jfk) – Tomáš Veřmiřovský patří ke stálicím kopřivnického házenkářské kádru. Křídelního hráče, který to zkoušel i na spojce, letošní vystoupení týmu rozhodně nenadchlo.

„Musím přiznat, že jedenácté místo jsem očekával jen v těch horších snech. Myslel jsem si, že máme na deváté desáté místo, hlavně po dvou úvodních vítězných zápasech podzimu, kdy to ještě bylo slušné. Jedenácté místo sice bylo cílem klubu, ale není uspokojivé. Postavit sezonu na tom, že čtyřikrát porazíme Třeboň, opravdu není ideální. Na druhou stranu, přišli jsme o dva stabilní hráče Kichnera a Kolmajera, i proto to bylo těžké,“ říká devětadvacetiletý hráč.

Tým odehrál několik pěkných utkání proti papírově silnějším soupeřům. Patřily k nim hlavně domácí zápasy s Plzní nebo Karvinou, které sice neskončily kopřivnickým vítězstvím, ale sklidily u diváků úspěch. „Byli jsme proti nim nabuzení, sešly se všechny faktory, ale v konečném důsledku chyběly zkušenosti rozehrávky. I když se Fráňa (Lukáš Frančík – pozn. red.) během sezony hodně zlepšil, přece jen je to předělané křídlo. Dan Prepsl, který tam ještě loni hrál, měl díky zkušenostem velký přehled. I proto nám letos v některých povedených zápasech chyběl kousek k úspěchu,“ míní Veřmiřovský.

Na druhou stranu přiznává, že některé zápasy byly hodně nepovedené. „Někdy to byla až ostuda. Nemělo to hlavu ani patu. Hlavně doma takové zápasy mrzely. Člověk po nich ztrácel psychickou pohodu i chuť,“ podotýká.

Čím to, že Kopřivnice před dvěma sezonami hrála play-off a reálně bojovala o pátou až šestou příčku a dnes je téměř na dně? Svou roli mimo jiné tehdy sehrála osobnost Luďka Fabiána v kopřivnické bráně. Myslí si to i Tomáš. „Určitě je to i tím, že se po odchodu Ludi nemůžeme spolehnout na stabilní výkon v bráně, ale i tím, že skončili někteří zkušení hráči. Oni to dokázali podržet a rozhodovat. Bohužel se to odpovídajícím způsobem nedoplnilo,“ je přesvědčen hráč, jehož bratr Martin se letos stal vicemistrem v kategorii dorostu.

Co tedy týmu aktuálně nejvíc chybí? „Hráč typu Hastíka a tím i větší dynamika ve hře, lepší sehranost středních spojek s krajními, rychlý útok, zapojování křídel v útočné fázi a také lepší obrana. Kdybychom v ní hráli tak jako v zápase s Karvinou, tak by to šlapalo. V neposlední řadě pak stabilní brankář, který by podával celou sezonu vyrovnané výkony. Věřím, že by to mohl být Marek Žingor,“ myslí si.

V realizačním týmu by to podle něj chtělo nový impuls. „Taktická stránka až tak špatná není, ale po stránce psychologické jsou tam velké rezervy. Ani co se týče tréninků, to není ideální. Méně tréninkových jednotek týdně než pět by asi bylo z hlediska účasti i intenzity přínosnějších, hlavně u pracujících hráčů,“ je přesvědčen.

Negativ není v tuto chvíli z jeho pohledu málo, ale přesto připouští, že by Kopřivnici zůstal věrný. „Chtěl bych tu hrát, ale hodně záleží na tom, jaký bude tým,“ uzavírá.