Akci May Day zahájil bláznivý politický kabaret pražských herců nazvaný Miloš Ubu... aneb málem králem.

Kopřivnice (dam) – Druhý ročník komponované akce May Day loňskou premiéru výrazně překonal, a to nejen nesrovnatelně vyšší návštěvností, ale i obratněji zvolenou dramaturgií a celkovou atmosférou. „Potvrzuje se, že jsme se vydali správným směrem. Už podzimní Femen Night byla pro publikum atraktivní a také letošní May Day je určitě možné označit za úspěch,“ řekl autor dramaturgie večera Robin Lipo.

Večer zahájila nesmlouvavá a zdravě drzá politická satira v kabaretu ’Miloš Ubu… aneb málem králem’ z autorské dílny Tomáše Svobody a Ondřeje Formánka. Herci na pódiu nesmlouvavě tepali nešvary současné politiky a reagovali na nejnovější události. Neskončilo to ani zdaleka u Miloše Zemana. Na jevišti se mihnul kmotr Mrázek v kostýmu vodníka, prezidentští kandidáti v plavkách stejně jako Vladimír Putin se samopalem v ruce. Po divadelním úvodu, který vyvolával salvy smíchu, ale zároveň i nepříjemné mrazení v zádech, přišel na řadu první hudební host. Plastic People of The Universe sice nezapřou svůj věk, ale i přes pomalejší tempo a vlažnější nasazení stále dokázali, že post ikony tuzemského undergroundu jim právem náleží.

Po pauze nastoupila kapela Prouza, jejíž pódiová show byla sice o poznání energičtější, ale jejich jednoduchá kytarová muzika se mohla po pár písních zdát až příliš jednotvárná. Poslední slovo dostali legendární Už jsme doma a jejich zařazení na závěr se ukázalo jako dobrá volba. Skvělá show plná energie a k tomu zajímavá barevná muzika a texty, které baví i přimějí k zamyšlení, to vše publikum rozhodně ocenilo. Co na tom, že rockotéka plánovaná jako afterparty skončila dřív, než doopravdy začala, lidé odcházeli z místního kulturního domu spokojeni a porce tří koncertů a jednoho divadla byla pro drtivou většinu z nich zcela dostačující.

Ve srovnání s loňským ročníkem, který byl orientován spíš na mladou generaci, letošní May Day si užilo daleko širší spektrum posluchačů. Fanoušci ve věku přes padesát let nebyli v publiku žádnou výjimkou. Nešlo však o čistě nostalgický hudební večírek, protože v publiku nechyběli ani lidé o generaci či dvě mladší.