K o p ř i v n i c e (dam) - Díla vytvořená velmi netradiční technikou jsou až do pátého září k vidění v suterénní Galerii ve vile. Své smaltované obrazy tam vystavuje Petr Bednář. Muž, který je vzděláním spíše technik a celý život také v technických profesích pracoval, podlehl kouzlu technologie smaltu a začal ji využívat jako prostředek výtvarného vyjadřování.



„Do podniku Norma ve Frýdlantu nad Ostravicí jsem nastoupil v roce 1968 a s uměleckým smaltem jsem začal asi o dva roky později a věnuji se mu dodnes,“ říká výtvarník, který se živil jako technolog a projektant v podniku na smaltované nádobí. Technologie, kterou používá ke své tvorbě, se prý od té průmyslové nijak neliší, a přestože může budit zdání komplikovanosti, není prý pro výtvarníka nijak omezující. „Je to podobné jako třeba při glazování keramiky. Pracuje se vlastně s tekutým sklem, které je smíchané s rozemletou hlínou a dá se různými chemickými přísadami libovolně barvit,“ vysvětluje Bednář. Každé jeho dílo projde před dokončením dvakrát vypalovací pecí, nejdřív je každý kovový plech nahrazující malířské plátno nutno opatřit základovou vrstvou smaltu a až pak je možné nanášet dekorativní vrstvy.



Za bezmála čtyři desetiletí, co se uměleckému smaltu věnuje, vystavoval Bednář svá díla na samostatných i společných výstavách u nás i v zahraničí a absolvoval také několik sympozií, která se věnují této nezvyklé, byť velmi staré výtvarné technice.



Petr Bednář je ovšem univerzální osobností, a tak kromě smaltu věnuje svůj čas i jiným výtvarným žánrům. „Moje grafiky jsou spíš pocitovou záležitostí vycházející z mého podvědomí. Bydlím v Beskydech, takže vyrážím malovat do přírody akvarely a tempery a v ateliéru vznikají také olejomalby, které už jsou více stylizované. Takže už jsem vlastně přičichl ke všemu,“ říká Petr Bednář. O smaltu ale mluví s největším zápalem. Snem jeho a skupinky podobně orientovaných výtvarníků z Frýdlantu by bylo vytvořit školu či výtvarnou dílnu, která by se zaměřila na tuto techniku.