V posledních měsících veřejnost sleduje spor mezi akcionáři společnosti Tatra Trucks. Můžete jednoduše vysvětlit, o co podle vás jde?

Kdybych to měla říct úplně jednoduše, tak CSG by chtělo Tatru vlastnit celou, ale zatím ji nechce koupit za podmínek, které považujeme za férové a tržní. Po jedenácti letech úspěšné spolupráce se situace dostala do bodu, kdy majoritní akcionář učinil toto rozhodnutí. V principu existují tři jednoduchá řešení dnešní situace. Buď oni vykoupí náš podíl, nebo naopak koupíme my ten jejich. A poslední možností je, že se dohodneme na podmínkách další spolupráce.

Kterou z možností dalšího vývoje dnes považujete za nejpravděpodobnější?

Snažím se v této situaci neřídit pocity, ale držet se toho, co je skutečně na stole. A dnes žádná dohoda uzavřená není. Vnímám, že druhá strana preferuje odkup našeho podílu. To ostatně zaznělo i veřejně. Po několika kolech jednání to ale nevypadá, že by se situace nějak zásadně posunula. Dokud nebude existovat konkrétní dohoda na papíře, nelze říct, že jsme některé variantě blíž než jiné.

Jak vnímáte snahy o navýšení základního kapitálu nebo poslední rozhodnutí o úvěrování Tatry na pozadí akcionářských sporů?

Jako tlak na to, abychom svůj podíl prodali a protistrana se stala jediným akcionářem. S tímto postupem nesouhlasím a jsem přesvědčená, že podobné transakce lze řešit kultivovaným a konstruktivním způsobem. Jsme v situaci, kdy jsme díky rozhodnutí CSG za poslední dva roky přišli o možnost vykonávat kontrolní činnost ve firmě. Byla jsem odvolána z dozorčí rady, ztratili jsme přístup k informacím a transparentnost, která dříve fungovala, se výrazně snížila. To není stav, kdy bychom měli do firmy vkládat prostředky v řádu miliard. Naopak je to podle mého soudu snaha dotlačit nás k odchodu z Tatry.

Dlouhá léta spolupráce fungovala. Co se změnilo?

Tatru jsme společně rozvíjeli 11 let. Mezi oběma společníky panoval velký vzájemný respekt. Tatra byla ve velmi složité situaci, tátové měli společný cíl postavit ji znovu na nohy a zachovat výrobu v Kopřivnici. A to se jim povedlo. Vedle toho se podařilo mnoho dalších věcí, například vznik Muzea nákladních automobilů Tatra nebo záchrana rozsáhlé historické sbírky tatrováckých vozů. O to se hodně zasadil táta. Obě strany tehdy vytvořily velmi silný manažerský tým, který odvedl obrovský kus práce. Dnes už bohužel zmíněný respekt necítím.

Je podle vás realistické, že by po dvou letech sporů mohli akcionáři najít společnou řeč a v Tatře nadále fungovat společně?

Za mě to možné je. Člověk musí skousnout spoustu věcí, a pokud to fungovalo dřív, může znovu. Ovšem svět se změnil a dohody podáním ruky už dnes nestačí. Pokud budou pravidla spolupráce jasně písemně definována akcionářkou dohodou, tak Promet je připraven překonat různé situace a hledat řešení, která budou funkční a dobrá pro Tatru. Samozřejmě už to nebude stejné jako dřív, ale pokud existuje vůle, řešení se najít dá.

Souvisí vyhrocení vztahů obou hlavních akcionářů Tatry s generační výměnou ve vedení firem?

Vše začalo dříve. Ve chvíli, kdy jsme CSG informovali, že je můj otec paliativním pacientem. Právě tehdy přišla první nabídka na odkup našeho podílu od Michala Strnada. V tuto pro nás těžkou chvíli. Byla navíc velmi nízká. Táta kontroval tím, že za nabízenou cenu okamžitě zdvojnásobí a naopak odkoupí jejich většinový podíl v Tatře. Byla jsem u všech těch momentů osobně. První nabídku jsem tátovi předávala a byla jsem přítomná i telefonátům s majoritním akcionářem. Jako rodina jsme s myšlenkou prodeje Tatry nepřišli a nyní jsme v situaci, kterou jsme nevytvořili, ale jsme nuceni ji řešit.

Jste dnes připravena připustit i prodej podílu Prometu v Tatře?

Tatra pro nás vždy byla srdeční záležitostí. Ale za poslední dva roky jsme se museli naučit dívat se na situaci více racionálně než emocionálně. Jsme vnitřním nastavením továrníci. Firmy nekupujeme proto, abychom je za pár let prodali. Kupujeme je proto, abychom je rozvíjeli. Přesto jsme se museli smířit s tím, že dnes existují tři možné varianty řešení a že musíme být připraveni na každou z nich včetně prodeje našeho podílu a odchodu ze společnosti.

Jedním z hlavních témat sporu jsou investice a opakované snahy o navyšování základního kapitálu. Co vám na předložených investičních plánech vadí?

Nejde o to, že bychom byli proti investicím. Naopak. Problém je v tom, že se bavíme o investicích v řádu miliard korun, tedy o částkách, které se blíží ročním tržbám společnosti. Přitom nemáme nad firmou a využitím našich vlastních financí díky krokům vedení a CSG žádnou kontrolu. A jako podklad k tak zásadním rozhodnutím jsme dostali jen několik stran obecné strategie. Vedení Tatry nám své investiční záměry nikdy nepředstavilo osobně, neproběhla žádná diskuze. V minulosti jsme dostávali podrobné analýzy konkurence, trhu, produktového portfolia, zákazníků i dlouhodobých trendů. Diskutovali jsme. Dnes máme rozhodnout o obřích investicích na základě obecných tezí sepsaných na pár stranách. Nemáme dost informací k tomu, abychom mohli udělat tak zásadní rozhodnutí. Navíc, což je zajímavé, se neustále mění samotné požadavky vedení Tatry na výši požadovaného kapitálu. Jednou se hovořilo o tom, abychom dali do Tatry více než miliardu korun, potom o zhruba 350 milionů, dnes je to více než sedm set milionů. Vzhledem k tomu, že není shoda, navrhovali jsme, abychom se bavili o konkrétních investičních projektech. Kapitál můžeme navyšovat klidně několikrát za rok, tak proč nepostupovat postupnými kroky. To se ale překvapivě nechtělo. Buď prý všechno nebo nic. Tatra si zaslouží, aby investice byly promyšlené, systematické a aby se nejprve realizovaly ty skutečně klíčové modernizační a restrukturalizační záměry. Teprve potom by měly následovat investice zaměřené primárně na zvyšování výrobní kapacity.

Na poslední valné hromadě bylo rozhodnuto o financování prostřednictvím úvěru od společnosti Ytara SPV ze skupiny majoritního akcionáře. Vy jste rozhodnutí kritizovali a nabídli vlastní řešení. V čem bylo podle vás lepší?

To je velmi jednoduché. Nabídli jsme financování s nižším úrokem. Neuspěli jsme. Podstatnější ale je něco jiného. Domníváme se, že takto významné financování by mělo projít standardním výběrovým řízením, kterého se budou moci zúčastnit bankovní domy. Tatra není malá firma a měla by mít možnost získat nejlepší možné podmínky na trhu. Dle mého je to transparentnější, přehlednější a ve výsledku i jednodušší pro samotnou společnost.

Jaká rizika podle vás nese varianta schválená valnou hromadou?

Pokud jeden subjekt poskytne společnosti takto rozsáhlé financování a současně refinancuje stávající úvěry, stává se fakticky jejím jediným věřitelem. Je za tím možné vidět i účelové rozhodnutí. Pokud bude poskytnut tak velký uvěrový rámec, tak se poskytující entita stane vlastně jediným věřitelem Tatry, který bude mít firmu takříkajíc v hrsti. Když mu nebude Tatra schopna splácet, hrozí převzetí firmy za podmínek, které si stanoví hlavní věřitel a zároveň většinový akcionář, a my v tomto scénáři nebudeme v roli prodávajícího držitele menšinového balíku akcií. Proto chceme využít všechny páky, které máme k dispozici. Chystáme se využít jak všechny dostupné právní prostředky, tak využít svého blokačního práva vycházejícího ze stanov společnosti. Čtu to tak, že máme dost prostředků minimálně k tomu, abychom prosadili řádné výběrové řízení, ve kterém se o úvěrování Tatry budou moci ve férové soutěži poprat i banky tak, jak je to při financování firem standardní.

Jak se současná situace kolem Tatry promítá do fungování skupiny Promet a společnosti Tawesco v Kopřivnici?

Spory mezi akcionáři Tatry Trucks nás nijak neovlivňují. Dnešní Tawesco jsme od Tatry koupili dva roky předtím, než jsme vstoupili do samotné automobilky. Takže naše působení v Kopřivnici má už opravdu dlouholetou tradici. Tawesco se za tu dobu výrazně proměnilo. Z původní nástrojárny se stal výrobce svařovaných a lisovaných dílů pro automobilový průmysl, zemědělskou i manipulační techniku. Dnes patříme v tomto segmentu mezi pět nejvýznamnějších firem v Evropě, a to díky technologiím i schopnostem našich zaměstnanců. Z tohoto pohledu se o budoucnost společnosti nebojím. Pokud budou věci fungovat jako dosud, budeme dál zodpovědně dodávat Tatře stejně jako ostatním zákazníkům.

Není působení Tawesca v areálu Tatry jedním z dalších motivů komplikovaných vztahů mezi akcionáři automobilky?

Každá firma, která v areálu působí, má jasně stanovená práva i povinnosti. Fungujeme na základě věcných břemen a dalších smluvních vztahů stejně jako ostatní společnosti, které v areálu Tatry podnikají. Samozřejmě by bylo komfortnější vlastnit některé komunikace, ale současný stav je právně ošetřený, a pokud by někdy někdo postupoval nekorektně, existují právní prostředky, jak se bránit. Já ale věřím, že si všichni uvědomují své povinnosti a budou je respektovat.

Nicméně součástí vyjednávání mezi Prometem a CSG byla i idea rozdělení areálu.

Ano. Navrhla jsem možnost rozdělení areálu. Tatře by zůstala část areálu určená pro vojenský byznys, kterou by mohla zabezpečit podle aktuálních požadavků. My bychom si pak ponechali civilní část. Tawesco a ostatní firmy, které nejsou přímo součástí Tatry, by mohly fungovat tam v jednodušším režimu. Podle mě by to byl krásný příběh o tom, že jsme se dokázali rozumně dohodnout. Areál je dostatečně velký, aby tam mohly fungovat obě části vedle sebe. Stále si myslím, že je to dobré a konstruktivní řešení. Bohužel na něj druhá strana nepřistoupila.

Počítáte s dalším rozvojem Tawesca?

Ano. Jsme na začátku pětileté rozvojové strategie. Máme připravené investiční záměry, disponujeme potřebným zázemím v Kopřivnici a naši zákazníci s námi chtějí dále růst. Půjde především o nové výrobní haly a technologie. Přesný harmonogram realizace zatím není k dispozici, protože bude záležet na stavebních povoleních a dalších administrativních procesech, ale připravujeme a chceme v rámci našeho provozu v Kopřivnici realizovat významné investice.

Jaká je po dvou letech sporů uvnitř Tatry vaše motivace pokračovat dál?

Je to především přesvědčení, že bojujeme za správnou věc. Věřím, že Tatra je výborná firma, že si zaslouží vyrábět nákladní automobily právě v Kopřivnici a že přidaná hodnota má vznikat tady. To je moje hlavní motivace. Postupně jsem se naučila odsunout emoce stranou a přistupovat k tomu maximálně věcně. Naše rodina zažila v životě mnohem těžší chvíle než tento obchodní spor. I to člověku pomáhá udržet si určitý nadhled.

David Macháček