Výroční bilancování policie vypadalo téměř jako selanka. Kriminalita na Novojičínsku klesá, takže je u nás stále nejbezpečněji v kraji. Jediným problémem jsou rozmáhající se úvěrové podvody, ale protože neohrožují klid lidí, nepředstavují bezpečnostní riziko. Jenže je tu ještě jedno velké ale. Úsměv na tváři policistů zamrzá ve chvíli, když se řekne Kopřivnice. Tady totiž měli strážci zákona vloni o čtvrtinu více práce.



Příčina je prý jasná. Policejní analytici dávají nárůst kriminality u nás do souvislosti s tím, že na místním oddělení policie bylo během roku až o šest lidí méně. Lapkové z celého kraje si o volnějších poměrech dali vědět a vzali město útokem. Jako na téměř každém jednoduchém vysvětlení složitého problému ale i tady něco nehraje.



Pokud by byl univerzálně platný argument, že více uniformovaných strážců zákona v ulicích znamená větší bezpečnost, bylo by například pražské Václavské náměstí s dvacítkou dozorujících policistů nejklidnějším místem v zemi. A přece není. Otázka nestojí na tom, kolik policistů při procházce městem potkáme, ale na kvalitě jejich práce a schopnosti ji správně „prodat“.



A v tom má naše policie stále co dohánět. V době, kdy se jako její úspěchy stále prezentují zásahy proti tancující mládeži nebo pokuty řidičům stěží se vyhýbajícím bezohledně jedoucí premiérově koloně, je třeba se mít na pozoru hned dvakrát. Jak před pachateli trestných činů, tak před rychlými implikacemi.



Michal Polášek