První sídlo nově zřízené veřejné knihovny bylo v obecné škole u kostela, dnešní ZUŠ Zdeňka Buriana.
FOTO: ARCHIV MUZEA FOJTSTVÍ
(Dokončení z minulého čísla)
Vznik samostatné Československé republiky přinesl nové možnosti a velké nadšení. O zřízení veřejné knihovny se hovořilo již v srpnu 1919 na prvním zasedání nově zvoleného obecního zastupitelstva. Počítalo se s ní v rámci programu obecní rady na obnovu a rozvoj Kopřivnice. Navíc zákon o veřejných obecních knihovnách z července 1919 nařizoval politickým obcím zřídit veřejné knihovny na doplnění a prohloubení vzdělanosti všech vrstev národa. Knihovnu od ledna 1921 řídila šestičlenná knihovní rada. Mimo jiné měla v kompetenci jmenování knihovníka, správu majetku a stanovení pravidel pro půjčování knih. Obecním knihovníkem se stal dlouholetý pracovník spolkových knihoven Rudolf Socha se čtyřmi pomocníky. Den otevření byl stanoven na neděli 13. února, ale podle obecní kroniky se tak stalo o týden později, 20. února 1921.
Podle knihovního řádu se vybíral registrační poplatek 2 Kč. Nemajetným občanům a mládeži mohl být tento poplatek odpuštěn. Knihovna měla otevřeno dva dny v týdnu, půjčovalo se zdarma a platil se pouze poplatek z prodlení 50 haléřů za týden. Dělníci, kteří nebyli kopřivnickými občany, ale nocovali v továrních kasárnách, museli složit zálohu 2 Kč za každou vypůjčenou knihu.
Knižní fond se od počátku dařilo rozšiřovat různými způsoby. Základ tvořily knihy věnované kopřivnickými sokoly. Z Víchovy školní knihovny bylo převedeno na čtyři sta svazků zábavné a poučné literatury. Řadu knih zapůjčila odborová skupina dělnictva. Dlouho se jednalo i o vzniku dělnické části knihovny, kterou by finančně podporovaly závody Tatra. Největší přínos ovšem měly cílené nákupy podle předem vypracovaných seznamů. Žánrově se nedostávalo beletrie a vědeckých děl různých oborů. Chyběla díla nejlepších českých autorů, z cizích pak hlavně ruská literatura. Důraz se kladl také na knihy pojednávající o českém zahraničním odboji za světové války. Největší oblibě u čtenářů se těšily historické romány a cestopisy. Naučné knihy se půjčovaly jen zřídka.
Za uplynulé století se veřejná knihovna často stěhovala. Svou činnost zahájila v obecné škole u kostela, následně se přesunula do nově postavené hasičské zbrojnice. Zde ale nebyly vhodné prostory a také hasiči opakovaně žádali o jejich uvolnění. V období německé okupace došlo k přemístění do domu sociální péče, kde knihovna nepřetržitě působila i přesto, že nedostávala žádnou finanční podporu. Mnoho knih si čtenáři pro jistotu rozebrali do úschovy. Válka byla naprosto likvidační pro německou veřejnou knihovnu a knihovnu německé školy. V roce 1946 se knihovna přesunula zpět do školní budovy u kostela, kde sídlil národní výbor. Ale i tam bylo umístění problematické a tak se brzy stěhovala do měšťanské školy. Odtud v létě 1949 do Katolického domu, kde vydržela do roku 1978, kdy se přestěhovala na ulici Sokolovskou. Poslední přesun knihovny nastal v roce 1998 do současného působiště v kulturním domě. Ondřej Šalek,
Muzeum Fojtství
