Signatář a pozdější mluvčí Charty 77 Tomáš Hradílek odpovídal na dotazy účastníků besedy, která byla součástí vernisáže panelové výstavy ve vestibulu radnice.
FOTO: D. MACHÁČEK
Kopřivnice (dam) – Chartu 77 a především dvanáct osobností, které byly v různých obdobích jejími nejvýraznějšími mluvčími, představuje už od začátku července panelová výstava ve vestibulu kopřivnické radnice.
Výstava, kterou je možné vidět až do konce srpna, je podle místostarostky Dagmary Rysové předehrou kopřivnických oslav 30. výročí sametové revoluce, jež vyvrcholí v listopadu.
„Slavíme výročí, kdy občanská veřejnost povstala vůči komunistické totalitě a nejen díky studentům, ale mnoha lidem, kteří projevili svůj názor, se nakonec podařilo to, že v listopadu 1989 demokracie zvítězila. Samotné sametové revoluci ovšem předcházela spousta kroků a jedním z nich byla Charta 77,“ řekla při zahájení výstavy Rysová.
Výstava, která mimo jiné pracuje s materiály z archivu bezpečnostních složek, a lidé tak mohou vidět, jak intenzivně byli chartisté sledováni státní bezpečností a jak tehdejší moc zaznamenávala každý pohyb zájmových osob.
„Výstava je připomínkou doby a mimořádně odvážných lidí, kteří k pádu komunistického režimu přispěli. Díky ní máme připomenout veřejnosti i to, že lidí, kteří se angažovali proti komunistickému režimu, bylo i mimo Prahu mnoho, a i to, že v mnoha ohledech to měli složitější. Byli většinou osamoceni, bez sebemenší možnosti vzbudit zájem zahraničních médií o perzekuce, kterým museli čelit,“ nechal se na vernisáži výstavy slyšet Lubomír Sazovský.
Jeden ze zmiňovaných chartistů, kteří působili mimo hlavní město, byl i Tomáš Hradílek, který se k hodnotám prezentovaným Chartou přihlásil, ač žil v nedalekém Lipníku nad Bečvou. „Kontakt s pražským centrem byl skoro nulový, ale věděl jsem, že společně se svou ženou musím dát najevo nesouhlas s normalizačními poměry. To jsme provedli tím, že jsme se na podzim 1976 odmítli účastnit voleb. To už jsme byli pevně rozhodnuti, že budeme dál pokračovat s vyjadřováním nesouhlasu se společenskými poměry v normalizačním Československu. Když vznikla Charta 77, se kterou jsem se seznámil prostřednictvím zahraničního vysílání, tak jsem se okamžitě rozhodl, že i já ji musím signovat, což se mi také v lednu 1977 povedlo,“ vzpomínal na besedě, která následovala po zahájení výstavy, Tomáš Hradílek. Ten byl, jak prozradil, zásadní měrou ovlivněn Pražským jarem 1968 a poté, co byl demokratizační proces zastaven srpnovou okupací, rozhodl se ze svých postojů neslevit, i když to znamenalo profesní i osobní problémy. I přes časté výslechy, domovní prohlídky, odposlechy, zadržení a další perzekuce vzpomíná Hradílek na období normalizace rád. „Přestože to nebyla lehká doba, prožíval jsem pocit vnitřního sebeuspokojení a vnitřního štěstí plynoucího z vědomí, že dělám něco pro to, aby se tato republika posunula z normalizačních poměrů k poměrům svobodným a demokratickým,“ uvedl Hradílek. V roce 1989 se Tomáš Hradílek společně s Danou Němcovou a Alexandrem Vondrou stal mluvčím Charty 77, a i proto se aktivně podílel na sametové revoluci. V listopadu se intenzivně účastnil revolučního dění v Praze, v prosinci se pak stal mluvčím Občanského fóra v Ostravě a celém Severomoravském kraji. Následně byl kooptován za poslance Federálního shromáždění a při první volbě volil Václava Havla za prezidenta ČSR. Poslancem se stal rovněž v prvních svobodných volbách a v roce 1990 byl krátce i ministrem vnitra v Pithartově vládě. Pevné občanské postoje neopustil ani po změně poměrů a naposledy je hlasitě projevil v roce 2017, když hladovkou protestoval proti opětovné kandidatuře Miloše Zemana do prezidentské funkce.
