Pětaosmdesátiletý výtvarník pochází z Ivanovic na Hané, ovšem většinu života strávil ve východočeské Chocni. Absolvoval automobilovou průmyslovku v Zábřehu a vystudoval design na Vysoké škole uměleckoprůmyslové ve Zlíně. Většinu svého profesního života strávil v Karose Vysoké Mýto navrhováním autobusů, speciálních vozidel, ale třeba i experimentálního hausbótu. V roce 1992 odešel na volnou nohu a kromě volné tvorby se dál věnoval i průmyslovému a grafickému designu. Je autorem návrhu řady armatur značky Sigma, ale navrhl i výtvarnou podobu veřejných telefonních budek společnosti Telecom, kterých bylo svého času v ulicích rozeseto na 30 tisíc kusů. Kromě vlastní tvorby se Rosák léta věnoval i výchově nové generace designérů, když působil jako pedagog na Střední uměleckoprůmyslové škole v Ústí nad Orlicí. V tamním pedagogickém sboru potkal i Tomáše Kadeřábka, spoluzakladatele Tokiva, který bývalého kolegu víc jak dva roky přesvědčoval, aby svá díla vystavil i v Kopřivnici. „Přiznávám, že jsem se trochu bránil, říkám si, že mě tam nikdo nezná, a nevím, jestli mé věci budou lidi v Kopřivnici zajímat,“ vysvětloval se zbytečnou skromností své váhání Zdeněk Rosák. Jistou rodinnou vazbu na Kopřivnici ale z paměti vylovil. „Můj mladší bratr Karel se vyučil mechanikem v Tatrovce a já doufám, že nelhal, když nám tvrdil, že byl v ročníku s olympijským skokanem Jiřím Raškou,“ prozradil Zdeněk Rosák.

Přestože Zdeněk Rosák působil profesně jako designér, volná tvorba jej provázela doslova celým životem. Jako sochař vytvářel mnohdy monumentální dřevěné reliéfy, okrajově pracoval i s kamenem a dalšími materiály. Přestože před svým jménem nosí titul akademického sochaře, větší prostor v jeho volné tvorbě zaujímala vždy malba. Její pojetí a náměty se v průběhu výtvarníkova života dramaticky vyvíjely. Jak sám říká, na vysokou školu ho dostaly jeho perfektně zvládnuté kresby autíček. Později už jako zaměstnanec Karosy pravidelně vyrážel do plenéru a za odpoledne byl schopný vytvořit dvě i tři krajinomalby temperami. Vyzkoušel řadu malířských technik i námětů, od realistických krajinek, přes silně stylizované obrazy plné poetických metafor i specifického humoru, přes možná lehce kubisticky působící obrazy venkovské zástavby se postupem let posunul až k abstrakcím. Před pěti lety slavil své osmdesátiny cyklem nazvaným Kulatiny, kde specificky zpracovával téma kruhů v obilí. Dnes na jeho plátnech hrají prim především přímé linie.

„Začalo to vlastně tím, když jsem na jeden obraz s kruhy, který mi připadal prázdný, přidal jednu úhlopříčnou přímku a ono to zafungovalo. Další z obrazů vznikl jako pocta Gustavu Eiffelovi a jeho příhradové konstrukci, se kterou jsme koneckonců často pracovali i v Karose. Na dalších obrazech už bylo těch čar víc a víc. Až dneska strávím klidně celé dopoledne úporným malováním tenkých linek jednou jedinou barvou,“ říká Zdeněk Rosák. Ten s úsměvem připouští, že jeho kompozice plné barevných linek, z nichž na pozadí pouze jako by prosvítaly realistické náměty jako duha, šeříkový keř či třeba přesýpací hodiny, by mnohé majitele jeho starších děl asi příliš nepotěšily. „Mne ale právě toto malování aktuálně naplňuje a v tom, že ten směr je správný, mě podpořili také někteří mí přátelé a kolegové,“ nechal se slyšet Zdeněk Rosák.

V Galerii Tokivo za zdejším kostelem bude bezmála třicet jeho obrazů plných barevných linek k vidění do 28. září. Prodejní výstavu zahájí už tuto sobotu nejen sám autor, ale také jeho nejmladší bratr, známý televizní a rozhlasový moderátor Jan Rosák.