Vizitka místní průmyslové zóny není zrovna malý kus papírku. Půltucet nových firem a stovky pracovních míst nemají jen tak v nějakém městě v okolí. Vyrábějí se zde komponenty do automobilů a luxusní elektronika, mnoho lidí našlo zaměstnání a ekonomický vzestup je poznat i ve městě. Radnice rychle využila hlad investorů po nových lokalitách, dokázala připravit pozemky a předběhla tak ostatní zóny i v širším regionu. Co nevidět bude průmyslový park plný.



Takto sepsané do několika bodů to vypadá hezky. Stačí se ale o průmyslových zónách se speciálními úlevami ve formě daňových prázdnin nebo přímých dotací zmínit před ekonomy různých směrů a hned je o plamennou debatu postaráno. Existuje totiž něco, co vidět je, ale také to, co letmým pohledem rozeznat nejde. Daní za nová pracovní místa je například diskriminace jiných podnikatelů, neboť výhody mohou dostat jenom ti, kteří splní především kvantitativní kritéria, nebo nebezpečí orientace ekonomiky převážně na automobilový průmysl. Environmentalisté zase připomínají zábor dalšího kusu volné krajiny.



Kopřivnická průmyslová zóna už ale dávno stojí a nikdo ji kvůli zdviženému prstu ekonomických teoretiků a ochránců přírody bourat nebude. Jako příklad úspěšného zvládnutí náročného projektu může figurovat na prvních místech. Trh je už ale, zdá se, nasycen a je pomalu čas řešit, jak dál. Z velké části pouhé montovny totiž nejsou automatickou zárukou dlouhodobého úspěchu.



Michal Polášek