Ignác Šustala
Kopřivnice (dam) – V pátek 29. ledna uběhne přesně 130 let od úmrtí zakladatele kopřivnické kočárové výroby Ignáce Schustaly (Šustaly).
Muž, jehož odkaz významně ovlivnil celé novodobé dějiny Kopřivnice, se narodil 7. 12. 1822 v rodině tehdejšího kopřivnického fojta. Přestože jeho otcem byl fojt a kmotrem místní zeman Johann Raschka, jako druhý nejmladší syn Ignác neměl vyhlídky na dobré hmotné zabezpečení. Vrchnost tehdy omezovala dědické nároky mladších potomků selských rodin, a ti často padali mezi ty nejchudší. Ignác navíc v šesti letech ztratil matku a o dalších pět let později i otce. Díky členům rodiny ale absolvoval obecnou školu v Kopřivnici a na hlavní škole v Novém Jičíně si osvojil němčinu. V roce 1836 jako třináctiletý nastoupil do učení k sedlářskému mistru v Koloredově u Místku. Po čtyřech letech se jako tovaryš Ignác Šustala vydává na zkušenou. První dva roky strávil v sedlářské dílně Josefa Svitáka na Hukvaldech, následně necelý rok působil v Holešově. Na jaře 1843 si vyřídil povolení k cestě do Vídně, kam okamžitě odjel a strávil tam následujících sedm let. Vystřídal několik míst, ale tím určujícím bylo jeho působení v moderních dílnách dvorního dodavatele kočárů Filipa Kollera, kde byl zaměstnán pět let do února 1850. K návratu do rodného města přiměla osmadvacetiletého Šustalu výhodná nabídka sňatku s vdovou po lichnovském fojtovi. Ze svatby ale nakonec sešlo. Šustala se sice pokusil do Vídně vrátit, ale nenašel místo, a proto se brzy znovu objevuje v Kopřivnici. V roce 1850 stihl svatbu s Johannou Feix a díky pomoci svého bratra i otevření první menší dílny. Ve stodole na Fojtství se svými dvěma pomocníky ještě v témže roce postavil první kočár. To byl start úspěšného podnikání. O jeho lehké vozy byl zájem a prostory na Fojtství brzy nestačily. Už v roce 1852 Šustala získal tovární oprávnění, začal hledat pozemky pro stavbu továrny. Díky tomu, že kvůli konkurenci neuspěl v Novém Jičíně a vyhlédnutý pozemek v Příboře se mu zdál předražený, zůstala firma v Kopřivnici.
V roce 1853 Šustala postavil svou první továrnu ze dřeva a nepálených cihel se čtyřmi kovářskými výhněmi, která se rychle rozrůstala. Na začátku šedesátých let 19. století byl v továrně instalován první parní stroj, přibývaly soustruhy, buchary a další strojní vybavení. Poptávka po výrobcích kopřivnické vozovky ale byla tak vysoká, že už v polovině šedesátých let 19. století začínají vznikat filiálky v Ratiboři, Vratislavi, Lvově, Vídni, v Praze nebo i v Kyjevě. Přestože ve své době byl už Šustala zámožným člověkem, žil prý velmi skromně. Bylo neobvyklé i jeho ne právě horlivé praktikování náboženství. Šustala byl svými současníky kritizován nejen za to, že své dělníky nechával pracovat i o nedělích, ale ani on sám nebyl pravidelným hostem bohoslužeb. Naopak ke cti mu v očích jeho současníků byla jeho nesmírná píle, houževnatost a také snaha produkty své vozovky neustále vylepšovat.
Šustalův zavedený podnik se dostal do potíží po odchodu společníka Adolfa Rašky v roce 1877. Ale krizi se podařilo zažehnat i díky rozšíření výrobního portfolia o železniční vagony. Před smrtí Ignáce Šustaly se jeho firma stala akciovou společností, ve které ale stále měli velký vliv Šustalovi synové.
Sám zakladatel firmy zemřel 29. ledna 1891 ve Vídni během své obchodní cesty. Bylo mu 68 let, příčinou smrti byla mozková mrtvice. Pochován byl 1. února 1891 na kopřivnickém starém hřbitově a zhruba o rok a půl později byly továrníkovy ostatky přesunuty do novogotické rodinné hrobky, kterou nechali zbudovat jeho synové a která doposud stojí na starém hřbitově.
