Netradiční instalace z bot na výstavě Emil Zátopek běžící, vítězící jakoby připomínala olympionikovo mládí v Baťově Zlíně. FOTO: DAVID MACHÁČEK

K o p ř i v n i c e (dam) - O tom, že i tak zdánlivě nesourodé fenomény, jako jsou výtvarné umění a sport, mohou harmonicky splynout, se mohou lidé přesvědčit na aktuální výstavě v Muzeu Fojtství. Do Kopřivnice se po víc jak roce vrátila ostravská soukromá umělecká škola Ave Art a její studenti tentokrát prezentují tematickou výstavou nazvanou „Emil Zátopek běžící, vítězící“. K vidění jsou nejen návrhy plakátů, propagační grafika, malby vytvořené nejrůznějšími technikami, ale třeba také netradiční instalace z bot a stupňů vítězů, storyboardy animovaného filmu, keramika a železné plastiky. Motivy spojené se Zátopkem se podařilo dostat studentům i tam, kde by je čekal asi jen málokdo, například na trička, užitou keramiku nebo dokonce do návrhů nábytku, který je dílem studentů oboru interiérový design.

Výstava, která bude na Fojtství k vidění celé léto, byla zahájena přesně před týdnem za přítomnosti některých mladých tvůrců, pedagogů AveArtu a dalších hostů včetně olympionikova bratra Jiřího Zátopka. Některé další informace o výstavě prozradil v rozhovoru na vernisáži její kurátor a zároveň člen umělecké rady ostravské soukromé umělecké školy Jaroslav Herman.

Jak na vaší škole vzniklo během jednoho roku takové množství prací, jejichž tématem je právě Emil Zátopek?

Není to první projekt tohoto druhu, naopak, stalo se již tradicí, že dlouhodobě věnujeme pozornost některé význačné, ale třeba trošku pozapomenuté postavě českých dějin nebo sáhneme po někom slavném ze světové historie. Děkanát Pedagogické fakulty ostravské univerzity zdobí kolekce rozverně laděných plakátů Jana Ámose Komenského, velkým úkolem pro naše grafiky byla práce na výstavě a publikaci o Hansi Ledwinkovi. Aktuálně zdobí ostravský Dům kultury portréty slezské malířky Heleny Salichové a hudebního skladatele Bohuslava Martinů a kompletní výčet by zabral hodně času. V rámci tohoto konkrétního projektu byly vytvořeny stovky grafik, kresebných studií a obrazů. Mohu bez váhání říci, že nikdo studenty nezaujal tolik jako kopřivnický rodák Emil Zátopek. Na jeho osudu je stále dráždivé především to, že to neměl na běžecké dráze ani v životě jednoduché a svých slavných vítězství dosáhl především díky nezlomné vůli. Za povšimnutí určitě stojí i fakt, že Zátopkovu legendu se komunistickému režimu nepodařilo pohřbít, přestože jej po jeho podpisu pod výzvu 2000 slov vypudili z veřejného života.

Jak jste sám naznačil, jako kurátor výstavy jste prý vybíral z velkého počtu prací, které studenti vytvořili k tomuto tématu. Jakou část je možné vidět na kopřivnické výstavě?

Tak to si netroufám odhadovat, protože ty práce zahrnovaly třeba také kresebné studie a mnohé grafické práce jsme například ani netiskli a máme je jen v elektronické podobě. Vybírali jsme díla z každého ateliéru, který je u nás na škole. Takže celkový počet prací si netroufám odhadnout, ale věnovali jsme se tomu celý rok. Samozřejmě Zátopek nebyl naším jediným tématem, ale i tak jsme se mu věnovali skutečně intenzivně celý rok. Bylo to stěžejní téma celého školního roku. Studenti na něm pracovali například i pro klauzurní zkoušky a celá škola tím opravdu žila.

Jak se zátopkovské téma projevovalo v životě školy?

Vnímali jsme to téma v širším pohledu. Nebylo to všechno jen o samotné osobě Zátopka, ale také jsme to zobecňovali na témata jako běh či sport. Studenti nebyli svázáni, aby museli tvořit jen určité historické ilustrace jedné slavné osobnosti. Ale mohli ji plně přenést do dnešní doby a jim blízkých reálií, a nebo třeba jen zachytit pohyb jako takový. Vznikly i sochy, ve figurální kresbě vznikaly skici člověka v pohybu a mnoho dalšího. Usilovali jsme o to, aby o Zátopkovi mluvili současnou grafickou řečí a prezentovali své vidění jeho osobnosti.

Podle vašich slov je Zátopek asi nejúspěšnějším tématem. V čem podle vás tkví tajemství toho, že právě on studenty natolik oslovil?

Možná je to proto, že mladým lidem je obecně blízký sport a vůbec to téma sportu a vítězství. Taky když vnímají osobnosti z české historie, tak ke sportovcům mají určitě blíž než k nějakým vladařům, filozofům a podobně. Každý sportovec je nějakou osobností a na Emilu Zátopkovi je pozoruhodná jeho vůle. On nebyl žádný krasoběžec a jeho styl byl spíš upracovaný než technicky dokonalý. I tento jeho rys osobnosti, ta obrovská vůle dosáhnout cíle, je mladým lidem blízká.

Nápad na tuto výstavu se prý zrodil tady v Kopřivnici. Bude možné výstavu Emil Zátopek běžící, vítězící vidět i někde jinde než tady na Fojtství?

Až se vystavené práce vrátí do školy, budou vystaveny ve vestibulu, na chodbách i v učebnách. Hodně jsme do toho investovali, nemyslím pouze z materiálního hlediska, ale především je v tom obrovské množství invence a tvůrčí energie. Pak tedy i zde vystavené práce budou sloužit jako inspirace pro studenty nižších ročníků, kterým na těchto příkladech budeme ukazovat, co všechno grafik, malíř, sochař nebo keramik může zvládnout na střední škole. Ale pochopitelně budeme přemýšlet i o tom, jak bychom tuto kolekci takto celistvě představili ještě i někde jinde. Ale to je všechno otázka financí a zájmu. Možná také společně s kopřivnickým muzeem požádáme o grant a podobně jako v Ledwinkově případě vydáme nějakou zajímavou publikaci. Myslím si, že ten Zátopek a jeho vidění očima mladých lidí by si to zasloužil.

David Macháček