Prošel gulagem i malárií



Minulý týden v úterý zemřel ve věku 95 let poslední kopřivnický rodák působící v zahraničním vojsku Alois Jalůvka.



Narodil se 21. srpna 1912 a v Tatře pracoval jako zámečník. Po demobilizaci se nemohl smířit se situací a s kamarády přešel přes Polsko do Sovětského svazu. Na hranicích byli zadrženi a odsouzeni na tři roky za ilegální přechod hranic. Jako vězeň byl zařazen na nucené práce do pracovního tábora Sucha Bezvodna. V dubnu 1942 vstoupil do 1. československého praporu formujícího se v Buzuluku do kulometné roty pod vedením npor. Loma. Jako velitel družstva těžkých kulometů v hodnosti desátníka se zúčastnil bojů o Sokolovo, kde byl 8. března 1943 raněn. Po vyléčení se objevily zdravotní potíže v důsledku malárie, kterou Jalůvka onemocněl v gulagu. Proto byl přeložen k týlové službě.



Po návratu do vlasti nějakou dobu působil jako voják z povolání, pak byl propuštěn do zálohy.



V roce 1968 po obsazení Československa sovětskými vojsky vrátil na protest proti okupaci všechna svoje vyznamenání.



V bojích byl nesčetněkrát raněn



V pátek 26. října zemřel poslední z kopřivnických válečných veteránů Ivan Ťahur. Narodil se 16. června 1922 ve Vyšni Vyznici v okrese Mukačevo. Od srpna roku 1940, kdy přešel hranici do SSSR, do ledna 1942 byl vězněn v gulagu Ječega. Po propuštění byl odeslán do Buzuluku, kde jej vzhledem ke zdravotnímu stavu zařadili do náhradního praporu. Po vyléčení prošel boji o Kyjev, Dukelský průsmyk, Ostravu a další. Byl mnohokrát raněn, v boji o Štítinu dokonce těžce. Pobyt v nemocnici se protáhl přes konec války.



Demobilizován byl v roce 1946. Oženil se a s manželkou Petřinou se usadil v Kopřivnici, kde až do odchodu na důchod pracoval v závodě Tatra. Po roce 1990 byl rehabilitován a povýšen do hodnosti kapitána. Spolubojovníci jej vždy označovali za nesmírně odvážného a čestného člověka.



Kopřivnice je na své občany právem hrdá a ani v budoucnu bychom neměli zapomínat na Jalůvkův a Ťahurův morální odkaz.



Zpracovala Ilona Mazalová